pokud vyjadřovala patriarchální útvary života
dědinského. Více než si sám uvědomoval, podléhal
bartošovskému brusičství též Jaroslav Vlček,
prošedší školou a kázní Gebauerovou. Oba typičtí
gebauerovci stáli poněkud stranou: oficiální
zástupce historické mluvnice české, Emil Smetánka,
byl v poli a nemohl se první dobou účastniti
práce, i kdyby byl chtěl; veřejně nejmenovaný, ale
činný redaktor Josef Král, příkrý nepřítel
brusičské zvůle i básnické volnosti, zemřel uprostřed
prvního ročníku.

Nejosobitější individualitou z redakční rady
"Naší řeči" byl až do svého skonu Josef Zubatý;
nejenom zevní okolnosti udělaly z indologa a
srovnávacího jazykozpytce za války bohemistu,
který po Gebauerovi vtiskl svůj ráz celé epoše.
Již svým svobodným poměrem ke škole
mladogramatické Josef Zubatý prokázal naprostý
nedostatek jakékoliv dogmatičnosti v jazykovědě;
během času se u něho projevovala přímo skepse,
která ho činila jakýmsi Anatolem Francem v naší
filologii. Ironisoval staré brusičství, ale choval
pochybnosti též o správnosti stanovisek
Gebauerových, normalisujících jazykem fází minulých
řeč současnou, zvláště spisovnou. Přes svou
rozsáhlou sčetlost se občas dovolával mluveného
jazyka lidového, který výborně znal a nadšeně
miloval, takže s největším zanícením mluvíval o
autorech, kteří prostě přejímají t. zv. přirozenou
mluvu hovorovou. Postupujícím věkem se jevila
u něho konservativnost, která ho povzbuzovala,
aby brzdil, ač jeho skeptická povaha mu bránila
formulovati pravidla a povzbuzovala ho spokoj
o
4

49