sud mluví dlouho znesvěcené a pozvolna restauro·
vané svatyně a svatyňky na pražském Františku
o tektonicky i ornamentálně zajímavé a průbojné
rané gotice. Nevíme, pokud i sem abatyše Anežka
zasáhla přímo; letopisci nás poučují jenomt kte·
rak vedle péče o chudét o nemocné, o kázeň mezi
.sestrami měla za vlády Václava I. a Přemysla
Otakara II. i za bezvládí braniborského vždy
moudré slovo, mírný pokyn, pohotový útulek pro
rozvášněné příslušníky svého bojovného a nesvor·
ného rodu. Jistě pojal velký český dramatik správ·
ně její postavení v našich dějinácht když ji (ve
"Falkenštejnu") ve vlnobití osobních vášní i stra·
nických zájmůt v náporu cizáctví a rozpadávající
autority představil jako velebné zosobnění rodově
mravních tradic rodu Přemyslovat o něž se opírá
český stát a národ.

Ostatků blahoslavené Anežky, která se již ne·
dočkala rozkvětu přemyslovského dvora a státu
za krále Václava II., neznáme; její hrob zahla·
dily doby náboženských bouří, ježt změnivše
křesťanský ideál, zasuly na dlouho její památku; ze
staveb na Františku zbyly pouhé trosky. Církevní
úcta k zemské patronce české vymohla teprve před
58 lety její blahoslavení. A přece dnes, šest set
padesát roků po smrti Anežky Přemyslovny, hledí
na nás zpod řasnatých závojů přísné klarisky ob·
dobí gotického jedna z prvních bytostí, jež zdu·

chovněly a posvětily české ženství. (1932. )

20