k rovníku a pak na exotickou pevninu, a velký pokrok
proti "Adamitům" záleží v tom, že tito individualistní,
ale silně typisovani zástupci hromadných tendencí
sociální vzpoury promítají své zároveň myšlenkové i
smyslově citové konfli~ty ne již pouhými turnaji řečnickými,
nýbrž energickou akcí, vystupňovanou dramaticky; ta
ovšem má hlubší smysl a stále se vztahuje nejen k
tajemné lodi, jež nese jméno Evropy, nýbrž spolu k
světadílu Evropě, jež rovněž "mor děsný nese ve své hrudi".
Ke dvěma znepřáteleným protagonistům soustředí se
postupně myšlenkový i dějový konflikt, zastřený
četnými zvláště erotickými dějstvy ostatních partnerů:
k anarchistickému teroristovi Rolandovi a k humanistovi
Gastonu. Roland, ideolog a vášnivec zároveň, stále
sžíraný touhou dostati loď do moci revolucionářů,
představuje zásady komunistické levice v žádoucí úplnosti:
nenávidí soukromého vlastnictví i výsad stavovských a
rodových; posmívá se nejen vládnoucímu společen.
skému řádu, ale i náboženství a poesii, které mu
přisluhují; odmítá soustrast s utrpením a citlivost nad
ssutinami staré civilisace, odklizené revolucí; a stále, jako
jedinou správnou metodu pro společenský převrat
doporoučí krvavý křest, bezohledný postup ohněm a
mečem:

"Ó věř mi, jenom plamenem a kovem
svět obrátíš - ne myšlenkou a slovem."

"Když klesá svět, co krůpěj krve platí?

V tom lidstvo mládne, koupajíc se zdroji,
v ten purpur každý velký čin se šatí,

v něm poesie též svá prsa hřeje."

Proti Rolandovi, jehož slovanskou obměnou se pak
stal nihilista Vladimír ve "Slavii", postavil básník v
kraj
3*

35