i společensky, a to jak k dělnictvu, jež vykořisťují, tak
k drobnému živnostnictvu, které připravují o chléb, a
k malým rolníkům, o jejichž pozemky usilují; právě
touto mnohostrannou kritikou.. vyniká Cechův "Lešetín.
ský kovář", který se končí nejen smrtí hrdiny,
zosobňujícího starou a vyžívající se soustavu hospodářskou
drobné řemeslné práce na rodné zděděné půdě, ale i
vyhlídkou, že někdejší cizákovu továrnu koupil "zeman
blízký z naší krve, k lidu vroucí vřele".

V celku vytvářejí Ruchovci a vedli nich i za nimi
Lumírovci typickou literaturu měšťanstva, jehož mnozí
členové mají selské kořeny a neskrývají jich,
měšťanstva snaživého, vědomého svého vzestupu, ale
spravedlivého a nikterak bezohledného, ochotného spíše k
dobročinnosti než k společenským reformám. Tato buržoasie
nemá hlubších tradičních kořenů a teprve se snaží osvo·
jiti si životní kulturu, často jen nápodobou nebo pouhým
opičením po cizí šlechtě, německém patriciátu, po od·
národněném důstojnictvu, po vysoké byrokracii odcizené
češství, po továrnících-kapitalistech, shlížejících
hrdopyšně s patra na všecko české. Spisovatelé nepromíjejí
buržoasii, z níž vycházejí, kterou zobrazují, kam se ob·
racejí jako k svému čtenářstvu, tyto vady, naopak tepají
je satiricky: ironické povídky a feuilletony Sv. Cecha,
většina humoristické prózy Heritesovy a Lierovy berou
si na mušku nečeský ráz měšťanských domácností zvláště
na venkově a ono bezděčné cizáctví v životě
soukromém, které bylo žalostným rubem veřejného horlení o
samostatnost a samosprávu všude a ve všem.

Nejprudčích výtek se tu dostávalo české měšťanské
ženě, paní i dívce, namnoze chladně lhostejné k národ·
ním a politickým snahám mužovým, malicherné v
zájmech a cizácké v náklonnostech; spisovatelky se tu
projevovaly ještě příkřejšími soudkyněmi svého
pohlaví než mužové. Bystrá intelektuálka chrabré vůle a

18