než nějaký ten trochajský chod nebo daktylický
rozměr, ty, starý, milý hříšníku!"

Bendla v této chvíli náhlé a neočekávané
pohody odborné veršovnické problémy patrně
v~lně nezajímaly a nepouštěl se o nich s
hostitelkou dále do hovoru. Teď svého Aleksandra
Sergějeviče nepr'ekládal se slovníkem v ruce,
neškrtal v něm stejná slova a nenahrazoval je
synonymy, nepiloval své verše rytmicky.
Prožíval svého básníka a přál si, aby se s ním
přítelkyně procházela ruku v ruce
puškinovskými kraji. Nebylo však zcela snadno vylákati
ji, ironicky posměšnou a bolestně
vystřizli
I3