skladbě románové, jak tomu ve svrchované míře bylo s komisařem
Machem v "Žaláři nejtemnějším". K tomu, aby se zřekl v novém svém
díle monografické metody, dospěl Ivan Olbracht pronikavou úvahou
psychologickou, svědčící o tom, jak pronikavě pohlíží na dno věcí
lidských. V samo popředí románu postavil skladný a dt1sažný typ
duchovní a mravní, v němž se svrchovaně bohatě a čistě projevuje
jedna polarita mužné a mužské duše: ale protože tento typ jest plně
uvědomělý a nad to pracuje ze všech sil o svém zdokonalení, vidí sám
jasně, že není úplný a že musí tedy poslechnouti naléhavého hlasu
svého nitra, které jej neodolatelně pobízí, aby se v touze po splynutí
oddal představiteli polarity druhé, krajně opravdovémuzosobniteli
typuprotilehlého a teprve tím se přiblížil ideálu lidství zaokrouhle~
ného a celistvého; proto jest "Podivné přátelství herce Jesenia"
tragickým románem o vykoupení z dualismu. Není vzácností, jestliže
románopisec-psycholog, zvolí si za vt1dčí motiv své skladby úsilí hrdi~
novo, aby překonal jednostrannou neúplnost svého nitra, avšak ve
valné většině případt1 děje se to cestou erotickou -žena jako
přítelkyně, milenka či manželka má zachrániti muže před kletbou tíživé
kusosti a jednostrannosti. li Ivana Olbrachta však - a to jest význačný
rys jeho zralé a zároveň lahodné -mužnosti - dochází se k tomu
zvýšenému a sjednocenému lidství dramatem přátelství, ktei"é nemá méně
zkoušek, pochybností, muk akrisí, než drama pohlavní lásky. Takto
·vstupuje do Olbrachtova románového celku druhý hrdina, a konstrukce
díla stává se dvojosou,až v závěru skladby- kdyždualism mezi Jiřím
Jeseniem a jeho přítelem Janem Veselým nadobro jest překonán,takže
Jan Veselý mt1že zmizeti z knihy ize života ~ dějový a mravní živel
opět se soustředí kolem hrdiny jediného, jenž však někdejší tesi a
antitesi shrnuje v obsáhlejší a bohatější syntesi. Ale, budiž zdt1raz~
něno co nejnaléhavěji; tento dialektický proces v povahách a osudech
,obou herct1 Jesenia a Veselého, není schématem logickým, nýbrž
básník jej dovedl zkonkretniti a naplniti kvetoucím životem; osvědčiloť
se tu jeho staré umění, dobře-známé již ze "Zlých samotářt1", podati
totiž děje, v nichž se projevuje osudová logika tak, aby se zdály
bezprostředním výsledkem podvědomých hnutí pudových a smyslových.

Titulní rek Olbrachtt1v, slavný herec Národního divadla, Jiří J esenius
jest proti synu noci Janu Veselému typický člověk dne, dodejme snad
ještě děfrtého dne, avšak uvědomme si při tom, že dělný den, jasného
127