MAL 'f Ř s K É li MĚN f v f T Ě z S L A V AHÁ L K A

Nedávné souborné a úplné vydání Hálkových cestopisných
feui1letonů mohlo poučiti také ty, kdož se do studia našeho básnictví
nezabírají kriticky, kde tkví vlastní umělecký význam tohoto mistra
zprvu přeceňovaného a dnes naopak namnoze podceňovaného. V těchto
lehounce nahozených črtách velmi bezstarostného a lehkověrného
poutníka hlásí se ke slovu kromě inteligence sotva prostřední, vedle
nadšení krajně prostoduchého a mimo rozmar stále mladistvý
především onen orgán, kterým Vítězslav Hálek žil a tvořil nejintensivněji:
básnický zrak - dobyvatel, vladař a rozkošník. Jakmile dovedl přemoci
mlhavou sentimentálnost, kalící svěží čistotu postřehu, rozvíjel Hálek
pozorovatelskou svou vlohu v pravou tvořivou sílu, která se sama
uvědomuje a někdy až virtuosně staví na odiv; pak dychtivé a soustředěné
oko zabírá s rozkoší i radostností nové okruhy barev a tvarů, spočívá
na nich v klidném uspokojení a vychutnává zpravidla bez ideového
účastenství jejich jevovou jedinečnost.

" Nesrovnávejme Hálkových vzpomínek na potulky po Balkáně a
Haliči, na plavby v Jaderském i Černém moři, na denní i noční bloudění
po Tatrách i Krkonošich s Nerudovými zaokrouhlenýmí' a
propracovanými "Obrazy z ciziny", jmenovitě pokud jde o stránku názoru a
pojetí - tu by špatně pochodil naivní divák ledabyle vyzbrojený na
cesty po křižovatkách kultur a národů vedle básnického myslitele,
jenž prožívá všude rytmus civílisačního vývoje a bezpečně uhaduje
duši národů. Za to odškodní nás v těchto cestopisech z nejlepších
básníkových let čistě výtvarné postřehy, které na chvíli okouzlily zrak,
naplnily bytost smyslovým blahem a zase pohasly jako úsměv
dobrotivé přírody - jaké nadání slovesného malíře projevilo se v takových
obrazech! Právem požívají již proslulosti některé světelné feerie
Hálkovy z plavby po jižních mořích: náhlý sluneční východ na vlnách
před Benátkami, hra růží a fialek na večerním obzoru za Kotorem,
fosforujíci jiskření v hlubinách i na hřebenu vln blíže Korfu, stříbrný
měsíční vt:čer nad Bosporem. Nebyl však menším umělcem
krajinomalby mistr, jenž se kochal několika nezapomenutelnými pohledy
pevninskými: strohou tuhosti černohorských skalin, kyprou zelení
úvalů nad Cařihradem, přísnými obrysy Vysokých Tater za noci, zvláště
však stupnicí barev a světel, kterou za posledních let jeho života
ro
34