jelenem, kteří stejnou měrou budí jeho soustrázeň; v druhé pi sni, která
se těsně připíná svými paralelismy ke slohu Královédvorského
rukopisu, rozvedl umně stesk nad zmařeným mladým životem - z obou
vane melancholie nadosobního slitování. A stejně silněji či slaběji
usiluje Mácha o objektivaci svého soucítění, sklánějícího se milosrdně a
láskyplně k trpící zemi a jejím nešťastným dětem v jiných skladbách
mladosti, v " •• Dítěti", v "Předlce", ve slokách •• Na popravišti",
nejmohutněji však ve velkolepém, časově neurčeném zlomku' "Návrat", kde
soustrázeň básníka - Čecha klade se jako milosrdně jihnoucí oblak
na celou zemi, zasvěcenou zkáze odvěké: "Nešťastná zemi, hrob mne
s tebou sloučí, a nový opět v změněné na tebe mne vyvede postavě
život; já s tebou, v tobě, na tobě žiji, já s tebou a v tobě cítím, jako ty
ve mně, a přece jako bys nevěděla, že tvor tviij po tobě se plazící pro
tebe si zoufá. Nešťastná zemi, nešťastná matko! Ty hluboko cítíš žal
nesmírný tak nesčíslných tvorii svých, a přec nevidíš konec žádný,
vysvobození žádné; nás jednotlivých tvorii jednotlivý jest žal, liino tvé
nám vrátí poklid - tviij všeobecný nezná ukončení žádného."

Ovšem umělecky ovládnut a básnicky ~těžen nebyl tragický motiv
Máchova soucitu nikde tak dokonale jako v "Máji".

Také zde ozařuje neobyčejně bohatý a posud nevyčerpaný deník
Máchův letným bleskem cesty našim dohadům. K datu 17. září 1835
poznamenal si Mácha poprvé onen úchvatně bohatý tlum metafor,
jimiž v •• Máji" zahrnul tragickou představu ztraceného mládí Vilémova
i svého a odhalil tak jeden z hlavních koncepčních kořenů celé básně;
v tomto motivu rozvedeném umně ve 3. i 4. zpěvu skladby, stýká se co
nejtěsněji osud •• strašného lesů pána" se sudbou básníkovou -
ocitáme se takto přímo u komposiční nutnosti "Máje". A kde vynořil se
Máchovi v mysli onen metaforický chorovod ? Podle deníkového
zápisku v hodině soucitného soustředění myšlenek a dojmů nad hrobem
bezejmenného osmnáctiletého jinocha, jehož mohylu na malém hřbitově
objímá opuštěná dívka, zatím co přes zeď hřbitovní hledí liduprázdná,
chmurná krajina. Z plnosti této situace rodí se jeden ze tří hlavních
motivů "Máje", neméně důležitý než kontrast lidského hoře a čarovné
nelítostné přírodní krásy a než zoufalý vzdor odsouzeného vězně proti
nicotě, kterou hrozí záhrobí.

•• Máj" sám zrcadlí na nejednom místě odlesk tohoto koncepčního
piivodu z vlažných vrstev nadosobního soucitu. S jakou něhou
chápa22