91

rušeném řádu světa, v němž trudná a tísnivá skutečnost
se tak nelítostně lišila od vysněného života, na jehož
koncepci spolupracoval vášnivý cit s přepiatou obrazností.
Ježto pak rodina a domov, společenský řád a dobrý
mrav nedopouštěly, aby obraznost a citovost se jakkoliv
činně projevovaly, byla mladá Johanka: výlučně odkázána
na oblast čtení a dumy, kde mohla žíti vlastním a
pravdivým životem. Avšak v knihách nacházelo rozcitlivělé
a fantastické stvoření zase onen jed romantický, který do
jeho srdce nakapala doba a sentimentální výchova.
Bá-sníci romantičtí živili její obrazotvornost, opájeli ji
vidinami světa lepšího než šedá skutečnost, vábili ji z úzkých
zdí města do přírody vždy ochotné vyslechnouti
nejjemnější záchvěv jejího pobouřeného srdce. Bouřliváci
liberální ze školy mladoněmecké podporovali její
společenský vzdor, její touhu po osobním osvobození z pout
tradice, její ženskou pýchu ~ a přihlédla-li až ke
zdrojům těchto revolučních snah, nesetkávala se s nikým
menším než s první ženskou odbojnicí ~ básnířkou, s
George ·Sandovou. Dnes víme, že vliv prudké
romantičky francouzské na vrcholná díla Karoliny Světlé
byl daleko menší než druhdy se věřilo, a že Karolina
Světlá jako žena a umělkyně dospěla k vyšším kladům
než Aurora Dupinová - ale to neznamená, že bychom
směli podceňovati vliv francouzské poetky na mládí
Johanky Rottové. Pražská mladá měšťačka na lezla u
nestárnoucí paní z Nohantu všecek odbojný romantism:

Rousseauovu lásku k přírodě a k svobodě, naprostou
volnost bouřného citu a vášnivého milování, rozhodné
schválení veškerých choutek překypujícího individua,
výmluvný odpor proti společnosti a jejím konvencím.
V prvním životním období Karoliny Světlé jest jí
básnířka "Indiany" a "Lélie" prototypem ženství a
vroucně' milovaným protikladem všeho, co ji doma
svíralo.