když přísná censura církevní omezovala jeho spisy latinské.
V dopisech, posílaných buď věrným Čechům provázejícím jej
v Kostnici neb krajanům a přátelům ve drahé vlasti, udržoval
mistr Jan styk s těmi, kdož se . nad ním nepohoršili, nýbrž
naopak uctívali v něm mluvčího a mučedníka svého
přesvědčeni. Kromě toho bránil se veřejnými i soukromými projevy
úskokům koncilu i mírnému nátlaku úlisných
zprostředkovatelů. Kolika strunami zní nyní Husovy listy kostnické! Jak
odstíněn jest tón a sloh podle povahy příjemců dopisů! Jak
dovede mistr vždycky nalézti způsob, jenž by nejúčinněji se
dotkl ducha a srdce adresátova!

Ke spolehlivým a obětavým ochráncům svým Janu Kepkovi
z Chlumu a Václavu z Leštna a z Dubé zachovává vděčnou
úctu a důvěrnou příchylnost jako k těm, kdož stojí mu do_
poslední chvíle po boku: zpravuje je soustavně o svých
osudech, sdílí se s nimi o své sny, předtuchy, úzkosti, ale
konejší zároveň jejich starostlivou mysl, ))omýšli účastně na
jejich budoucnost a zachovávaje odstup kněze a učence od
urozeného pána, dává jim rady - nejjímavější však jsou místa
z těchto listů, kde "nejvzácnějším dobrodincům a pravdy
boží obráncům" děkuje za vše, co mu prokázali na
posledních stanicích cesty, vedoucí k umučení a oslavení. Zcela
jinak obrací se k spolehlivému. a věrnému druhu
universitnímu Křišťanu z Prachatic, jehož naučil se dvojnásobně vážiti,
poznav, jak někdejší jeho přátelé v studiích, působení i
zásadách, Stanislav ze Znojma a Štěpán Páleč, nepřátelsky od
něho odpadli i přimyká se k rektoru Křišťanovi pln vděčné
důvěry, mužného souhlasu, srdečné sdílnosti. Třem
důsledným a statečným žákům, nástupci v Betlémě knězi
Martínkovi, jeho spolupracovníku mistru Havlikovi a svému
nadšenému evangelistovi Petru z Mladenovic, jest starostlivým
otcem a pamětlivým pěstounem, jakoby si připomínal stále
odpovědnost, již má sám za jejich budoucí vývoj: napomíná
jich a poučuje je v maličkostech praktického života, tyče při
totnvysoké cíle náboženské a mravní; varuje a povzbuzuje

22