básnicky řečnické j všeobecné obliby docházejí formy, jimž
spisovatelova osobnost může co nejvydatněji vtisknouti svůj
ráz. Z literárních útvarů těch nejbohatšího rozvoje a
nejplodnějšího rozvětvení byl schopen list, jehož staročeské
písemnictví takměř neznalo, ale jenž v patnáctém věku došel
rozkvětu přímo podivuhodného: kypící obsah pohnuté doby,
znásobená družnost všech stavů národa, významná shoda
zájmů osobních i obecných vedly k nebývalé sdílnosti, a v
nejednom ze zachovaných dopisů husitského věku zachyceny
jsou dvě individuality, pisatelova i příjemcova, třebaže
črtami nemnohými a chvatnými, ale za to bezprostředními.

Zůstane vždycky chloubou českého umění dopisového, že
nad jeho kolébkou stál mistr Jan Hus, a že již posvátná ruka
jeho, vedena zároveň mohutným hnutím duše i naléhavou
potřebou chvíle, vytvořila tolik druhů této formy nad jiné
osobní j od kvapného sdělení praktického rázu až po
výmluvnou zpověď tryskající z hlubin duše jsou v Husovi
zastoupeny všecky způsoby slohu dopisního. Důvěrný projev
přátelský i objektivní naučení kazatelovo či vychovatelovo,
díkuvzdání i polemický dotaz, veřejná obrana i družné
vysvětlení, politický manifest i akademická zprá~a střídají se
v těchto stodvaceti epištolách, které tak věrně zobrazují
posledních osm let Husova života. Ale zájem slovesný ustupuje
tu nadobro zřeteli psychologickému a národnímu.
Zaprudkého spádu událostí českých i světových, jejichž odraz duní
mezi řádky těchto listů, roste a zraje mistrova povaha až
k výši mravního hrdinství, zároveň však roste a zraje také
národ český pro poslání stětové, a pisatel těchto statečných
a jimavých epištol, určených namnoze hromadným
adresátům, uvědomuje si sám chvílemi, že věrní Čechové, jeho
posluchači, stoupenci a miláčkové, jsou boží vůlí určeni pro
velké věci, ať v oslavení či utrpení.

Ačkoliv se nám nezachovaly vůbec listy z Husovy
mladosti, kdy byl spíše učeným odborníkem universitním ";ež
lidovým kazatelem náboženským, a kdy pod talárem magisterským

18