tuchy ztrácí se lesnaté témě Blaníka, když bylo lůno hory
vydalo zemi ochranu a záchranu.

Jako řipská báje o Čechovi a jeho lidu, připomínající
Mojžíše na hoře Nebo před příchodem do země zaslíbené, není
ani blanická legenda o rytířském, pomocném vojsku,
zakletém v útrobách hory, výhradním majetkem lidu a země, jež
v ní nalezly apoteosu svých nadějí, zocelených ve zkouškách
nejtrpčích, ba zdomácněla v Čechách později, než by se
povrchní odhad nadál. Látkoslovný badatel, profesor našeho
vysokého učení, Arnošt Kraus, jde v neobyčejně bohaté a
poutavé stati posledního "Národopisného věstníka" bedlivou
cestou srovnávací a s filologickými pomůckami po stopách
pověsti o Blaníku a k opravdovému překvapení svých
čtenářůdovozuje, že legenda blanická v dnešní znárodnělé
podobě jest dítětem romantické doby, která podle svých potřeb
a zálib obměnila rozptýlené starší motivy původu ne právě
dávného.

Z českého středověku nemáme dokladů, že by byli naši
předkové oživovali některý domácí vrch zakletým vojskem
rytířským s nějakým národním hrdinou v čele, jako to činili
angličtí Keltové s Walesem. hostícím krále Artuše, Němci se
solnohradským Untersberkem, kde dříme Karel Veliký, neb
s K yffhauserem, jenž skrývá Bedřicha Rudovousa, a Poláci
s tajemnou Babí Górou - tato středoevropská pověst u nás
do XVII. věku nebyla známa. Vlastenecký sběratel místních
a dějinných pamětihodností, Bohuslav Balbín, slyšelo Blaníku
leccos zajímavého, ale nadobro mu byla nepovědoma blanická
legenda o rytířském vojsku na obranu ohrožené vlasti se sva·'
tým Václavem v čele; není myslitelno, že by jí nebyl zazna·
menal horlivý ctitel patrona zemského, zabývající se s roze·
chvěním tak úchvatným myšlenkou o osvobození a oslavě
milované domoviny. A přece lze souditi rozborem lidových
proroctví, většinou zachovaných v psané i tiskové úpravě
doby pozdější, že lid náš i za časů ušlechtilého jesuity
vzhližel k Blaníku s dechem zatajeným. Nikoliv český lid všechen,

12