střídají pravidelně s výpravnými kronikami mravů. povah a osudů
maloměstských. Vyprávěč byl v něm silnější než feui.l1etonista a
kreslič povah přehlušoval v něm pouhého dekoratéra.

Své feui1letony, jichž jest asi deset svazků a jejichž názvů sem
nemíním přepisovati, jmenuje Herites často a rád
arabeskami.Tohoto názvu, který má u Nerudy jiný význam než u Čecha. se dnes
již neužívá. a druh sám se nepěstuje dávno s oblibou, jaké se těšil
v sedmdesátých a osmdesátých letech j po našem vkusu nenáleží
pro svou slohovou hybridnost do slovesného umění v
nejpřísnějším smyslu slova. Pravou příčinou, proč nyní nevznikají arabesky
v tom způsobě, jak je psávali Svatopluk Čech, Otakar Mokrý neb
František Herites, jest nedostatek pohodlného klidu, který
předpokládá tento útvar, jenž nevyžaduje slohové kázně, nýbrž
rozmarného prodlení. Pisatel arabesky musí se na chvíli cele a
zálibně oddati podružnému nápadu, zapřísti jako bourec do
jednotlivosti, pomazliti dilvěrně s detailem: kdo se toho odváží dnes,
kdo si k tomu vyšetří čas, kdo si neomrzí takový tklivý intimismus?
František Herites vynikal mezi druhy právě darem zahloubati se
celou duší do všeho nepatrného, přeletavého. vadnouciho v
okamžení - měl krátkozrakost. která se někdy stává uměleckou a
lidskou cností. Není bez významu jeho pozorný a trpělivý smysl
pro rostliny. tak příznačný pro lékárníka rodem a povoláním.
Kniha, jež jej učinila populárním, jmenuje se "Z mého herbáře" a
botanisuje v povahách lidských. které seřazuje do typů j ale ještě
mnohem osobitější je jeho pozdní svazeček "Botanická pohádka",
kde sleduje pohledem až jamotovským dění v přírodě sub specíe
rostlin.

Herites pozorovatel, jemuž nic není hodno nepovšimnutí, byl
výjimkou a vzácností uprostřed svých hlučnějších a slavnějších
druhů z Lumíra, kteří viděli vše ve velikých obrysech; i tím lišil
se od nich podstatně, že dbal vedle vážných a patetických zjevů
také lidských směšností a ubohostí, s nimiž se bavil, které káral,
od nichž vychovával jadrnou satiróu k člověčenství úplnějšímu a
čistšímu. Nikdy však nebyl pozorovatelem nezúčastneným
chladného pohledu a pevně objektivního obrysu í naopaknáležel k
pozdním následovníkům velkého Jeana Paula, u něhož v oku
soustře
33