F E U I L L E ro N O F E U I L L'E T O N I S T O V I

V domě Jana Nerudy, otce českého feuil1etonu, byli příbytkové
mnoú, ale daleko hojněji než prostorná horní poscl:lOdí,
poskytující -volný výhled do širého světa, obydleno bylo útulné přízemí
s nízkými stropy a nevelkými okny, přes jejichž zálibně pěstované
květiny bylo viděti na každodenní ruch kmitavé ulice s pitvornými,
dobrodušnými i ubohými postavičkami. Tam se v sedmdesát)'ch
létech, přibližně v době, kdy Jan Neruda sám po prvé přehlížel a
rovnal svou feuilletonistickou žeň, usadili dva jeho žáci. Starší
z nich, Svatopluk Čech, se zařídil ve stinném bytě, jehož z~dní
místnosti hleděly do zahrad, po starodávnu, naplniv místností'
pohodlným nábytkem a rodinnými podobiznami z patrimoniální doby,
a kdykoliv vyhlédl z okna na ulici, pátral, zda nenajde v
pohyblivém davu venkovské známé staromódního střihu a obřadných
způsobů; jindy však díval se mimojdoucím upřeně na čelo a do
očí, aby zjistil, zda tam neplane odlesk tužeb a snů onoho
svobodného občanství a lidového češství, které jemu samému jiskřilo
v srdci. O něco později než Svatopluk Čech nastěhoval se do
Nerudova domu o pětlet mladší maloměšták z českého jihu, v lecčems
podoben sousedu i domácímu a přece zcela svůj a rázovitý; ačkoliv
se stýkal rád s umělci a' osvojil si od nich leckterý obrat v řeči
í způsob ve vystupování, zůstal vždy od hlavy až kpatě patricijem
z okresního města, jehož typy ·nacházel i na cestách světem a ve
společnosti pražské. Byl to František Herites z Vodňan, krajan
Otakara Mokrého a Josefa Holečka.

V několika črtách zalitých vlídným teplem vděčné vzpomínky
František Herites vzkřísil otcovský dům i se všemi podmínkami
vlastního citového a názorového vývoje: rodina těsně spiatá
důvěrou a láskou. náležela k měšfanské šlechtě s dobrou tradicí, se
starobylým a pohodlným domovem s rodinnou, rozsáhlou zahradou;
chudí a potřební, trpící a bloudící docházeli v lékárně vodňanské
podpory a úlevy í příbuzenstvo a zvláště staré sl,užebnictvo tvořilo
s Heritesovými krásnou zádruhu; styk s venkovem, tím zamlklým
a přísným krajem Chelčického, byl důvěrný a přímý j rodiče žili a

31