vubec nejoblíbenější heslo našich buditelů z celého mudrosloví
prostonárodniho.

Také Sobotkovo překladatelství, věnované skoro vesměs
líteratuře anglické, souvisí s tradicemi školy Jungmannovy; spojovacími
členy jsou tu asi František Doucha a Jakub Malý. Kde Sobotka
tlumočil veršem, poněkud suchým a střizlívým, anglické básníky,
volíval díla střední polohy, v nichž nevře tvůrčí inspirace horkým
napětím, nýbrž kde akademismus drží obraznost v otěžích; o-bě
harmonicky zádumčivé idyly anglosaských gent1emenů, Tennysonův
"Enoch Arden" a Longfellowova "Evangelina" , jsou z toho rodu
a leží vývojově před velikými činy překladatelského umění
Sládkova. Vedle nich !láhl Sobotka jako přékladatel i k anglické próse
románové a vědecké, a zase jsou to klasikové, v nichž se mu
zalíbilo: velký vyprávěč XVIII. věku Fielding a nemenší
popularisator-přírodovědec Darwinova století, Romanes.

Jako redaktor i jako překladatel používal Primus Sobotka
svého filologického vzdělání za vítanou pomůcku i v původních
jeho knihách jest filologie samou pracovní a myšlenkovou
metodou. Slov:o filologie má tu široký význam, jaký mu dávala doba
romantická: poznání jazyka, podložené hlubokou láskou k němu,
budiž klíčem k duševní dílně národa i tedy v podstatě životní
program bartošovský. Sobotkovi nešlo jen o národní kulturu českou,
nýbrž o původní vzdělanost Slovanstva všeho, na něž pohlížel se
značným kusem romantické idealisace, spínající původní byt a cit
Slovanu co nejtěsněji s přírodou. První a nejucelenější Sobotkův
spis s těžkopádným názvem "Rostlinstvo a jeho význam v
národních písních, pověstech,bájích, obřadech a pověrách slovanských"
působí jáko velká procházka luhy. a háji za· ptačího zpěvu; čtenář
zapomíná, že jej ujal za ruku učený sběratel, jenž vzácně nashró.
mážděnou látku metodicky roztřídil a zpracoval, aby z ní vyvodil
zajímavé závěry o duševním životěSlovanú a jejich bájetvorné
minulosti. Stejným způsobem, ale s větší rozmanitostí hledisk a
metod jsou upraveny též Sobotkovy "Výklady prostonárodní
z oboru jazykozpytu, bájesloví, psychologie národní": jako živý
a kvetoucí organismus rozvíjí se před námi jazyková a básnická
tvořivost lidu, jejíž hlavni znak nachází Sobotka ve schopnosti

-26