Ještě dále než idealističtí jeho druhov~ ve Vědě,
na cesty, kde se setkal právě s dušezkumným
zájmem básníků a umělců; v labor~toři,
zasvěcené podle tradice jenom smyslového poznání, mlu·
víval o záhadách duševnosti, které unikají
smyslům, a kde méně víme než tušíme. Tak stál
Edward Babák před svými posluchači, tak se
rýsoval před svými čtenáři jako duch statečný v
hledání a neunavný v kladení otázek, jako
myslitel, který ví, že i víra jest předmětem naukového
rozboru, jako psycholog, jemuž tajemství není
důvodem k posměšné lhostejnosti, nýbrž
pozornosti co nejukázněnější. Jaká škoda, že Edward
Babák-spisovatel mohl věnovati tak málo
pozornosti této oblasti, do níž se jako badatel, učitel,
přednašeč s takovým zalíbením vracel! J akn
škoda, že neformuloval k užitku lierárních
psychologů to, co ho znepokojovalo jako
psychologapřírodovědce na sklonku jeho naukové
dráhy!-Ve vědě i v poesii jsou záhady, o nichž dlužno
mluviti jenom šeptem a se skromnou zdrženlivostí
i nikdo toho nedovedl lépe než právě Edward
Babák, jehož violový part vypadl tak předčasně
z koncertu české myšlenky filosofické.