jiny i starožitností, staveb i života, poměrů
hmotných i náboženských projevů; »přátelé ve školách,
na farách, ve statcích, chaloupkách i domech
městských«, jimž věnovala onen spisek, byli jí průvodci
a rádci. Za požehnaného toho roku vynořily se ji
z napsaných i nenapsaných dokumentů lidové mysli
látky a náměty jejích velkých skladeb,
provedených arciť o mnoho později. Tak dostala v Telecím
do ruky vlastní životopis Jana Jílka, pro jehož
zpodobení užila zkušeností v místech jeho pobytu
v Lubné a v Širokém Dole; v Borové našla celou
látku Jiřího ŠmatIána; v Pusté Rybné a v
Březinách chodila po prvé po stopách Michla-Drašara;
z BystréhovypraviIase~o Nedvězí, kde poznala
hrdinu knihy »NaIibro~ě gruntě;;, -á 'když
pródlévala v Krouné, doceloval se jí při návštěve
České Rybné, Miřetína a Otradova složitý obraz »Děti
čistého živého«. Prozatím odnášela si vedle velmi
obsáhlých zápisků názorové představy vesnic a
osob, které mínila líčiti a krátce před odjezdem
z Litomyšle počala pracovati o »Janu Jílkovi«.

V září 1895 opouštěla Teréza Nováková po
devatenácti létech Litomyšl. Loučila se s ní téměř
s tak těžkým srdcem, jako byla druhdy do ní
vstupovala. Nebyl to pouze čerstvý hrob dceruščin ¨
prvního dospělého dítěte, jež ztratila - co jí
činilo odchod tak těžkým: opouštěla rozvitou činnost
veřejnou a spolkovou, o jejíž užitečnosti byla
právem přesvědčena; vzdalovala se od lidu a kraje,
jehož studium stalo se jí tak drahým; a samo město
stalo se jí skutečným milovaným domovem.
Nevěděla, zda se k tomu všemu vrátí, a zda Praha
ve svém bohatém proudění duševním neobrátí
je
195