jen Vrchlický, řítí se Pariniho obžaloba revoluce, jež
zapomněla na lidskost a vrcholí zbožněním »občana
Krista«, tvůrce svrchované humanity; liberalistické
pojetí křesťanství, jemuž rovněž pod maskou italskou
dal Neruda výraz v statečné romanci o Ugovi Bassim,
»mnichu republikánu«, dochází tu grandiosního
ztělesnění. Parini v posledním odstavci básně zmlká;
jeho obdivovatel, překladatel, dědic, český básník
Vrchlický přejímá slovo a pronáší hluboce významnou
řaJdu výčitek svému století, které nezůstalo věrno
ideálům Pariniho, nýbrž zabředlo do chyb jeho
revolučních protichůdcův. V mocných strofách těch satirik
a rétor podávají si ruce, až posléze vytryskne s
tragickou silou výkřik meditačního lyrika:

"Ó Parini! Tvůj občan Kristus vliáný
z ran sterých znova krvácí,

co Briareus storuký, však bídný,
se lidstl-IO ve tmách potácí!«

Jako dozvuk mohutné této skladby zaznívá v
sestárlé knize »Já nechal svět jít kolem« báseň »Smrt
Padniho«, lnoucí k historické události těsněji než tl
Vrchlického· zvykem. V posledních okamžicích před
skonem jest Parinimu popřáno za náhlého vzplanutí
životnkh sil .opojiti se nejen kouzlem nádherného
slunečního západu, ale procítiti a promysliti soustředěně
všecek velký a trpký obsah vlastního života. Báseň
roztržena jest ve dví: první polovice jest jakousi orgií
zrakov;ou, kde oko, vyzbrojené nebývalou vnímavostí,
stává se opilým vězněm v planoucí klenotnici
posázené drahokamy; druhá část hutně a obsažně, s
hořkostí a: odevzdáním, resumuje životopis Pariniho. Kaž-