doby; kdyby byl býval Hofman zdráv, nebylo by mohlo
pro něho býti problému vítanějšího. Zde, jednaje o
zrození moderní Evropy demokratické, mohl prokázati vedle
pracovitosti, kterouž ukládal námět nad pomyšlení
rozsáhlý, rozhled po dění skutečně evropském, schopnosti
zužitkovati krásnou literaturu pro politické dějiny, umění
ponořiti se do duše různých národů. Ale uprostřed práce,
jejíž rozsah sám zúžil, poznal s úzkostí, že sil ubývá,
zatím co látka př,ed rukama roste a heuristická citlivost
svědomí odkazuje stále k novým pramenům a
pomůckám - celý podnik se počal jeviti se stránky



nepnzmve.

Tento pokles pracovní chuti byl jedním ze symptomů
fysického rozkladu bytosti, jež si propuknutí rodinné
choroby zprvu ani nechtěla uvědomiti. A žalostných
takových znaků postupně přibývalo. Kouzlo umělecké hry
přestalo Hofmana těšiti, mladistvý úsměv lehounké ironie
pohasl na líci. Dostojevskij zapudil v četbě i
sympatiRenana, a vliv Masarykova tehdy značně strohého
moralismu sílil. Skrupulosnost, která kalila nyní řídké a plaché
styky s mladými ženami, stupňovala se v tvrdý
rigorismus, jenž pronásledoval sám sebe a bral dnům radost
a slunce, a tato mravní přísnost byla provázena ještě
bolestnými projevy citu elegického.

Takto vstoupil na podzim roku 1900 nalomený Hofman
do Berlína, a ostrá, tuhá severská zima, kterou zde prožil,
uspíšila převrat v jeho bolestivé bytostí. Jiskří se mně
ještě před zraky ty krutě jasné dny, jejichž čirost až
bolela, když všecko bylo tak střízlivě na dlani a když
každá kontura měla podmanivou tvrdost. Zdálo se nám
to výtvarnÝm výrazem pruského studeného rozumu,
který slouží ještě mrazivějŠÍ vůli a postupuje s ní za mocí
a za výbojem. Tehdy, ještě za života anglické královny
Viktorie, bylo Německo na vrcholu své síly, proti níž
nikdo v Evropě neprotestoval; chystalo se strhnouti
Rakousko na svou stranu do té míry, aby se stalo bezmoc-