rozsáhlého díla spisovatelského. Vervu
vypravovatelskou a pevné umění ostré kresby projevil hned v mládí
hutnými povídkami z bouřlivých dob, naplněnými
dobrodružností a vzruchem, přesycenými krví a stíny.
Pohrdl jimi záhy, neboť zamířil k rozsáhlým
skladbám, jejichž hojný, namnoze rozdrobený děj rytmován
jest velikými dějinnými silami. Ve dvou cykléch a dvou
samostatných skladbách rozvíjí se husitské hnutí, jehož
složky jsou stopovány v různýchvstavech a ústředích
v Praze i na venkově, od jižních Cech až do
východního Slovenska, čímž vzniká dojem totality. S
názorností ještě teplejší a se cítěním ještě pronikavějším
vymaloval Alois Jirásek národní obrození, a to ve dvojím
zrcadlení: první cyklus líčí vrstvy pražských i
venkovských vlastenců třídy literární i učenecké, druhý
předvádí účast lidového zástupu z českokladského
pomezí, domova to Jiráskova. Zde i onde podporoval
historickou evokaci jemný smysl pro rozhraní mezi
rokokeJll a empirem í krajanské vzpomínky na rodný
kraj v Cechách severovýchodních. Chybí-li těmto
cyklům žádoucí soustředění, často i dějová jednota,
podařily se ve dvou skladbách Jiráskovi mistrovské kusy
historického vypravovatelství: v "Psohlavcích"
velkorysá epopeje selského vzdoru a českého zápasu
za právo, a v "Temnu" úchvatná elegie národního
úpadku v XVIII. století; onde úsporná kresba z
jednodušených karakterů, tuto sytá malba náladová
dostoupily monumentality. Jiráskovy knihy - vedle
románů a novel také několik příliš naivních
historických her - jsou školóu národní energie, zdrojem síly
k zápasu za staré dobré právo, tedy mravním činem
vedle své hodnoty literární; není divu, že vděčný
národ promíjí svému zasloužilému vychovateli
psychologiobčas mělkou, komposicí uvolněnou a provedení leckdy
chvatné. Naprosto bez tendence, za to s řídkým
uměním evokačním vzkřísil životní útvary XVI. a XVII. věku
Jiráskův druh,učený a břitký archaista ZíkmundWinter,
virtuos v drobnokresbě a v groteskním humoru j zvláště
se jeho intuici, která ovšem prodělala školská léta v
archivě, poštěsti1o obnoviti starobylou Prahu, a to
mnohem životněji, než učinil způsobem naukovým její děje-