kých, jež sice poskytují pomůcky i pantheistově zbožné náladě,
ale v podstatě brání myšlenkovému proniknutí ke správné
představě božství. A z toho důvodu podniká na nich básník
»Modliteb k Neznámému« kritiku a sám pokouší se od nich oprostiti.

Dva takové projevy stojí přímo programně v čele sbírky:
»Slovo« a »Sny palestýnské«. První báseň vychází sice z
evangelia Janova, avšak nemíří proti Novému zákonu samému,
nýbrž proti dějinnému vývoji církevnímu, který na ruby obrátil
a úplně znesvětil to, co bylo vlastním obsahem poselství
Ježí
v v dV 'h J v h v I k I

sova, soustre ene o vanove mno oznacnem a ta spornem

Logos - Slovo. Zato »Sny palestýnské« jsou odll\Ú1avou kritikou
biblického podání a jeho mocného, avšak nikoliv blahodárného
vlivu na náboženské představy nás všech a hlavně vyznávajícího
se básníka samého. Jako v »Modlitbách k Neznámému« častěji
- nejúchvatněji v rozryvné »Zpovědi« - podniká Svatopluk
Čech i tuto krutý a sebemučivý řez do vlastního těla. On sám
to byl v nejvyššÍ míře, kdo se od dětství opájel citovými a
zvláště také orientálně a exoticky smyslnými »sny palestýnskými«,
tu půvabně idylickými, onde ukrutnicky válečnými v
theokratické samolibosti, někdy naplněnými vůní ženství a jindy
mystikou mučednickou. Ač si s dospíváním uvědomoval určitěji
cizotu těchto orientálních představ v našem myšlenkovém světě,
ač se jim bránil jako muž, jako básník, jako Slovan, nedovedl a
doposud nedovede jich vytrhati ze svého náboženského života a
s ním jich vytrhati nedovedou ani jiní Evropané, kotvící pevně
ve své době a v její kultuře:

»Leč marná snaha, vybavit se zcela

z pout, s dítětem jíž srostlých těsně tak;
než naděješ, kolem t'uého čela

zas krouží jordánských těch pták~ mrak.«

Čechův zápas s biblí, s židovskými představami
náboženskými, s nevykořenitelnou tradicí snů palestýnských se končí vlastně
prohrou zastánce a vyznavače přirozeného náboženství,
odpoutaného od historických forem židovsko-křesťanských. Stalo se
to proto, že konkretnost palestýnských »snů« zatlačovala
abstraktní mátožnost »tuch« panteistových, a to tím více, ježto
Svatopluk Čech byl spíše bytostí básnickou než myslitelskou?
Nebo měla na tom svůj podíl i ta okolnost, že právě u něho

53