rokní ženy: rozkoš z kajícnosti, z ran, z utrpení. Na pobočním oltá,ři chrámovém dává se, svatá
~p'ollonie zálibně obklopovati chirurgickými nástroji; Maří Magdalen~y na o~raze ,v ~m,bltec~ SVIJI Se
v smyslné křeči vzpomínky na hříchy již odložené; groteskní Ukřlzovana v narozOl kaplI
pohlí-
s poklidným úsmčvem na své zohavení které má příchuť perverse, .

, Za jarních i podzimních soumrakú ~ropadá celá Loretta nadvládě těchto ,ponurych a ~učivých
nalad barokního ženství. Pak zazní tajemný šepot jakoby z hrobek pod chramem, v ambitech
pohn~:>u se stíny a v kaplích zachvěje se neurčitý život: Zvonky na věži v ~rů~elíyuml~ly; ~e sous~dního
~lašte,ra Kapucínů zažaluje pravidelné vyzvání k hodinkám; dutě z~leI:.~!l, z CerOlnske?o ~alaceyv?_
Jenske povely. To! hodina, v jaké vznikaly legendy. Jest mnohem vabn~J.sII? dobr?d:u~stvlm uveřtti
pro chvíli pověrečné imaginací, živené touto atmosferou, než uvědomlh sll?ros~e, ze septaly to jen
b~íZY v nádvoří, že v ambitech míhaly se to jen stíny zurážených kašen a ze bIl to v kaph křídly
dIvoce pták, zabloudivší sem ze zahrady Kapucínův.
~~~oooowwwww~~~~wwwww~~wwwwwwwww~w~wwww~~-

Koho bychom si měli představovati za hradními okny, nastavenými tryskajícím oh!\ostrojům
slunečního západu, spíše než dobrovolného hradčanského vězně, císaře Rudolfa lL? Spanělský
san;otář, ,odyvrácený od lidí činu k věcem rozkoše, od přírody lhostejné va t;rrdé v pr,a~idelnosti Svých
zmen k duverným kouzlúm umění neproměnného a křehkého, od bezp~cne~? poznani ~ d~brodružné
hypothese a k odvážnému experimentu odkázal svou bolestnou zadumclvost prazskemu hradu,

ačkoliv dávno zmizely všecky památky jeho skvělého a bizarmíh? dvora., y., . .

B~~tr a ~?k. R~l.do.lfův, císař Matyáš, vybudoval pompesní portal ~rad~l a
pr1kazal.pathehck:~SO~h~:l vztyclh'pn vJ~z~u obrovské sochy vášnivě zápasících gla~tator':l- ale ~ech~ se~e hlucneJl
hlas~Jl ohro~ne zlat~ htery slávu vítězného Matyáše, naše srvdce Jest u J~h~ premozen.eho ~ratra
tak, Jako nase zraky JSOU na sousoších spíše upoutány bolestne zhroucen~ml P?stavaml
~ladlatorských obětí než divoce rozpřáhnutými gesty zápasníků samých. Doba terezlanska, bezbarva a plochá
v obecné své vlídnosti a v občanských svých cnostech, přestavěla a obnovila hradní křídlo, kde
melancholický císař překonával svůj vrozený spleen uprostřed španělských jesuitů a vlašských
milostnic, německých rytců a anglických alchymistů, avšak oba slavnostní sály, německý a španělský,
posud touží tesklivě po barevných a rhytmických slavnostech. obrazů Tizianových, Bassanových
a G. Romanových, jimiž se tu Rudolf těšíval. Navždy uhasly v Královské zahradě žluté a rudé
plameny prvních evropských tuHpánků, které šlehaly kolem volier s exotickými ptáky duhového
peří, navždy uvadly v sousedství rozkošné míčovny mandlové a citronové stromky, vykouzlující
plachému císařskému exotikovi přelud jižních krajin, navždy osiřely klece, v nichž divoké šelmy,
darované mohamedánskými vyslanci, klamavě ukájely touhu sesláblého Rudolfa po kruté fysické
síle: avšak, když za letního večera sklenou staré vzácné stromy nad bílými stezkami Královské
zahrady zelené baldachyny svých korun, zdá se, že musí se náhle objeviti zasmušilý a zhroucený stín
neusmířeného vladaře.

Všecko, co císař Rudolf daroval pražskému hradu, jest nenávratně ztraceno: jeho gallerie
rozptýlila se po celé severní Evropě; jeho antiky zuráženy a zkomoleny i jeho kameje a drahokamy
osleply a zmizely v krámcích vetešníků; jeho hvězdářské a fysikální přístroje rozbity rukama
banausníma; přes to přese vše zůstává hradní komplex prosycen Rudolfovým osobním tajemstvím.
Tušíme je ze směsi nálady nábožensky rozjímavé a pompesního ducha vladařského, která je
rozptýlena po rozlehlých nádvořích hradních, otáčejících v nepravidelném půdorysu stále kathedrálu
svatého Víta: jako do nesčíslných oken zámeckých, prozrazujících opuštěné komnaty a zasněné sály,
padá z gotického chrámu tesklivá hudba varhan a unylá pravidelnost modliteb, tak do duše císařovy
zaléhaly nepřetržitě přísné vzpomínky na náboženskou výchovu a na asketické ideály jesuitských
učitelů. Tajemství Rudolfovo pláče v tichounkém šplounání obdivuhodných kašen na hradních
dvorech, z nichž jedna podmaňuje jadr~ou dů~la~ností, barokní a druhá zažehuje v srdci něžný půvab
mladistvě rytířského trecenta - avsak obe v Jemnem svém kvílení zpívají o bezútěšném smutku
z pravidelného návratu marných dní: ko~u hořekovala v duši tato píseň intensivněji, než vladaři,
který se tázával souhvězdí po smyslu sve podmračné existence a nikdy nedostával odpovědi 1 Kus
záhady vnitřni bytosti Rudolfovy uhodneme, vyluštíme-li v složité hradní architektuře roztržené
mezi tolik slohů, podíl jednotlivých národů - právě tak kolísal paradoxní panovník m~zi národy
a kulturami. S malíři a s mil~n~o~ mluvil .vl~š~ky, se zpovědníkem a Bohem španělsky, s vysl~ci
a hvězdáři německy, s odboJnyml poddanyml cesky. Shledav posléze že všickni rozumějí sice Jeho
slovům, ale nikoliv jeho myšlenkám, zahalil se do tvrdého a těžkého mlčení, jaké posud děsivě
tábořívá na hradních nádvořích.

14