octly v Pickově propagačním výboru Symfonie války
i ve stejně pacifickém souboru Anny Auředníčkové !ucet
českých vyprávěčů? Přes pozdní projevy v Modhthách
k Neznámému a v cyklu Do světa širého hledali bychom
básníka Adamitů, tižky, ale i Písní otroka, sotva mezi
apoštoly světového odzbrojení a při veškeré
mnohotvárnosti Cechových feuilletonů i arabesek stěží bychom se
nadáli, že tam najdou pováleční hlasatelé mezinárodního
míru žádoucí výraz smyšlení protivojenského a dokonané
shody všeevropské.

Arabesku Dušičky v lese napsal Svatopluk Čech pro
dušičkový feuilleton Národních listů r. 188 I, kde byl
právě tehdy jako besídkář a redaktor zavázán; ačkoliv
občas sám ironisoval psaní cituplných povídek vánočních
neb dušičkových, přece nepohrdl několikráte touto
formou, spojující možnosti volného feuilletonu a dějové
novely. Právě zde se mu toto sloučení povedlo, a
spokojen v celku se svou náladovou črtou, mohl ji po šesti
letech (1887) zařaditi do Topičova souboru Humoresek,
satir a drobných črt, odkud přešla pak do XV. svazku
Sebraných spisů; že by jí sám byl kdy přisuzoval význam
zvláštní a že by byl nějak zdůrazňoval její tendenci, není
nikde doloženo.

Improvisační vznik náladového feuilletonu jest naráz
patrný ze slohové nejednotnosti, vyrovnané lyrickými
obraty dovedného stylisty: po dušičkové, zprvu ironické,
ale v zápětí sentimentální causerii o městských
hřbitovech a o opuštěných hrobech následuje lyrický obraz
ztraceného a bezejmenného ,rovu tří vojáků z pruské
války v podzimním lese; teprve pak houstne teskná
listopadová nálada, zachycená mistrně melodickým
odstavcem o odumírajícím a klesajícím listu, v epický,
povídkový výjev, jak stará chudobná květinářka klade ze své
nůše, určené na prodej, na tento propadávající se hrob
neznámých vojínů krásný věnec, myslíc na ztracený rov
svého syna, padlého při okupaci bosenské. Jsou to jenom
dvě stránky, na něž básník prosou na črtal dušičkový
výjev z beznadějného a přece zbožného života opuhěné
stařeny, nacházejfcí nad hrobem cizích vojáků tajemné

48