Prudký byl úspěch, prudký byl pád Karla Čapka dramatika, jenž několik her,
stejně jako knihy počátečních prós, ležících na pomezí dekorativní
feuilletonistiky, napsal společnou a nerozdílnou rukou se starším bratrem Jo'sefem (* 1887),
expresionistou těžké citové zádumčivosti a hluboké soustrážně 8 cizím utrpením.
Po břeskné fanfáře výbojného mládí, "Loupežník" (1920), památné omlazením
mluvy divadelní, následují formálně stále uvolněnější hry resignované moudrosti.
Z nálady prvních let mírových plyne z pera obou bratří kritika společnosti
v alegorické dramatické revui "Ze života hmyzu" (1921). Pokojnou radostí ze ži.
vota a žehnáním jemu po světovém vražděn,í vyznívá mystická tragikomedie
mechanismu "R. U. R." (1921). Tam, stejně jako v tragedii o problému dlouho
životnosti "Věc Makropulos" (1922), řešeného u nás mysticky Zeyerem a v
Angliracionalisticky Shawem, Čapek s pronikavým vtipem kritisuje své utopie, nesené
pýchou titanskou. Nová utopická vise obou bratří, "Adam Stvořitel" (1927)
opakuje, opět s trapným pocitem zbytečnosti a ve zřejmém úpadku tvůrčí
síly, v schematických zkratkách drama civiHsačního vývoje. Pod zahořklým
pesimismem a S úsměvnou skepsí se vedle jakési nedůvěry hrdinství, k božskosti
a vůbec všem hodnotám absolutním skrývá sociální dobrota, láska k člověku,
bezpečný pocit jednoty lidstva a odsud temení i nerudovský humor Čapkův, který
vedle jiskřivě přirozené mluvy románové i jevištní jest hlavním kouzlem těchto
děl, z nichž mnohým se dostalo úspěchu světového.

Právě poválečný relativismus, došedší v Karlu Čapkovi, filosofu a básníku,
výrazu stejně naléhavého jako úspěšného, povzbudil vyznavače a hle datele
Absolutna, aby si plně uvědomili svůj úkol a vyzbrojili se pro něj: mocná akce
vzbudila 'stejně silnou reakci. Ve skrytu, nesledována veřejností, podnikla tento krok
malá skupina novoidealistických filosofů českých, Fr. Mareš, K. Vorovka, VI.
Hoppe, zato všemi publicistickými prostředky, jimiž je hojně na dal poválečný
rozkvět české politiky katolické, zorganisovali svůj postup katoličtí spisovatelé
čestí, vedení Jar. Durychem a dovolávající se velké autority Březinovy. V
Březinově básnickém díle se ozval- po prvé od Zeyerových dob a proto k překvapení
českého vzdělanstva - kulturní a myšlenkový prvek katolický; od mladistvé
záliby pro církevní liturgii, jevící se hlavně v okruhu metaforiokém, byl postoupil
básník k studiu katolické mystiky, která mu přispěla při myšlenkovém přerodu;
úctu k církvi, jejímu umění, její ideové soustavnosti a zvláště k její sociální orga·
nisaci si zachoval trvale. I nehlásili se k němu spisovatelé katoličtí neprávem jako
k svému duševnímu otci. Postupovali přitom důsledněji a neústupněji než jejich
kompromisní a spíše politicky než umělecky orientovaní předchůdcové z "Katolické
Moderny"; zvláště publicistické podniky svéhlavého dogmatického samotáře st
aroříšského, Josefa Floriana, vydavatele "Studia" a "Dobrého Díla", vynikly tuhou
záměrností. Prudká útočnost a věroučná nesnášelivost jsou novými rysy tohoto
katolicismu a liší se podstatně od oné tiché pokory a plaché duchovosti, kterou
se vyznačovala fáze starší, představovaná zvláště výrazně mystickým sochařem
Fr. Bílkem, výtvarníkem inspirace zřejmě literární; navzájem nacházeli u něho
podněty spisovatelé novokatolicismu blízcí, a to několika generací, Zeyer i
Březina, Marten i Deml.

Český katolicismus - v literatuře na př. u Zeyera - míval vždy dvě stránky:
gotickou s její citovou prostotou a skladnou monumentalitou kořenů italských
i předreformačních a barokní s těžkou patetickou, jejíž expresionismus pochodí
ze Španěl a z protireformace. Františkánský typ zastupuje bá'sník kněz Jakub
Deml (nar. 1878), lidově prostý pěvec něhy, přírody a lásky, někdy pokorný
blázen v Kristu a jindy nesnášenlivý polemik způsobu Bloyova. Po jeho vzoru
vkládá hlavní svou slovesnou žeň do deníkových "Šlépějí" (od 1917), kde se čtou
i jeho hovory se smrtí, s láskou a s Bohem; v pevné krystaly ztuhly jenom
bre
196