,MOUDHOST OTCOVSKÁ'.

371

Leč není to zájem ani popisujícího, ani náladového
lyrika, krajinářství jest pouhým prostředkem k účelu
mravního poučenÍ. Vychovatel vede tu svého svěřence,
duchovní správce svého osadníka takřka za ruku, aby
jej morálně pobídl a zušlechtil. ,Pojď a hleď, mfij milý
synu', toť refrain všech básní, opakovaný až k omrzení.
Příroda jest krásná, ale mravní pravidla v ní ukrytá
ještě krásnějšÍ. Jaro okouzluje, ale nad jeho smyslové
kouzlo dlužno si vážiti hlubokých věčných pravd, jimiž
naše srdce vzdělává. V každém háji se zpívajícím
slavíkem jest dosti místa pro kazatelnu, každý podzimní
večer s hvězdným nebem poskytuje dosti času k
malému duchovnímu cvičení; každý malý mraveneček unese
snadno velký křesťansko-mravní výklad. Jak patrno,
poesie má velmi skrovné místo v tomto katechismu,
svázaném málo pevně do desk lyrické sbírky;
jednotvárnost, stálé schematisování, nudné opakování ubíjejí ji
tu úplně.

Váha nespočívá arciť na lyrické formě a básnické
stilisaci: obsah a tendence jsou vším dobrodušnému
exhortátorovi, jenž si vyšel v klerice a v kvadrátku,
s breviářem v ruce do kvetoucích lučin. Viditelná
mnohotvárná příroda hlásá veškerými jevy věčného,
neviditelného Boha a jeho mravní zákon v každou chvíli a
při každém kroku. Učí milovati Boha láskou i činem,
učí však milovati i vlast, nejvyšší to projev lidské
bytosti. Mravní zákon boží i mravní zákon vlastenecký
jsou tu totožny: žádají bezpodmínečné pravdy,
svrchované krásy, rozmyslné vzdělanosti. Vychovávají člověka
úměrně k zlatému středocestí na zemi, k vlasteneckému
štěstí v domově, k nebeské blaženosti posmrtné.
Evangelium nedogmatického theismu, společenské humanity,

26*