J. HERZOG A J. KOCIÁN.

357

Tak lze typicky charakterisovati básnickou povahu
epigonského verš ovce doby restaurační dvěma
stadivývoje: v mládí zoufalý a vášnivý citlivustkář s
elegickými zálibami pro hřbitovy, zříceniny, osamělá jezera;
v stáří rozvážný didaktik vyrovnané, laciné moudrosti
životní, která podporuje nejen společenský řád, nýbrž
i trávení a početný vzrůst rodiny.

I.

Od klassicismu k romantice: Jan Herzog, Jan Kocián,
Václav Ráb, František Turinský a Karel Simeon
Macháček.

Téměř současně s ,Básněmi' Jana Kollára a
,Smíšenými básněmi' Františka Ladislava Čelakovského, kde
v prvních charakteristických obrysech se rýsovaly
veliké individuality mladých autoru, vyšly dva drobné
svazečky ,Básní', jichž skladatelé i jmény jsou dnes
naprosto neznámi. Jsou to někdejší redemptorista, pozdější
žurnalista JAN HERZOG 1 a učitel evangelické školy
sobotišťské JAN KOCIÁN. Jako šťastnější jejich současníci,
Kollár a Čelakovský, trpí i Herzog a Kocián rozporem
mezi dožívajícím klassicismem a modernějším
novoromantismem; kolísají mezi vzory antickými i současnými,
zkoušejí svoje síly na rozměrech antických i na
volnějšíc~ formách románských, střídají vyrovnaný idy1lism
s pohnutou elegičností, kladou vedle bohoslovného
pathosu vroucí erotiku. Oba překládají Horatia, oba
napodobí rozměry i náměty Klopstockovy, ale oba
odklá
1 Psal též pod jménem Jan Vladyka nebo Jilemnický; je-li
vskutku autorem podivné knížky ,H y a cin t hy', kterou mu
JunRmann připisuje, není jisto.