krác Budecius, kantor." lako 46letý může A. Sova
zahájiti první velké souborné vydání svých děl
veršem i prósou a postaviti do jeho čela knihu
básnických vidění a úvah o hromadném úsilí
společnosti a národa o spravedlivější přestavbu světa,
"Zápasy a osudy."

Mnohé z jeho pozdějších knih nesou stopy
životního zklamání a očištění osobního, tak prQslulá
"Lyrika lásky a života", jiné se uprostřed
optimistické ~íry v člověka i budoucnost, kterou
vyjadřovaly "Zně", "Krvácející bratrství" neb "Naděje
a bolesti", zachvívají novými pochybami v mysli
kritického soudce a vychovatele národa. Avšak čím
dále do let, tím se určitěji vyhraňuje Sovova
důvěra v život, v pokrok, v spravedlnost a skoro
dětská příchylnost k přírodě, pozorované na hrudi
domova opět nalezeného: dvě pozdní knihy,
"Básníkovo jaro" a "Drsná láska", přímo svítí tímto
životním kladem usmířeného básníka.

. V posledních letech života Antonín Sova,
vyznamenaný nejenom řádným členstvím Ceské
akademie věd a umění, ale i čestným doktorátem
filosofie Karlovy university v Praze, avšak při tom se
úzkostlivě vyhýbající veřejnému ruchu a činnosti
v literárních organisacích, zajíždíval opět častěji
o prázdninách do svého rodiště, když byl ztrávil
i několikeré utěšené léto na TřeboťÍsku. V rodném
Pacově dne 16. srpna 1928 zemřel, a jeho pohřbu
do Prahy zúčastnilo se ve vděčné úctě a lásce celé
město. V den básníkových 70. narozenin vrací se
jeho popel opět domů.