i ovzduší. Oproštění dikce bylo hlavním požadavkem.
Mluvnost dramatického dialogu se požaduje především; v lyrice
položen důraz na melodii a písňovou prostotu. Při vší
volnosti, která byla ponechána jejich tvůrčím schopnostem,
nezapomínají však překladatelé, že zůstane mnohé, co jest
vůbec nepřeložitelné a kde se ocítají před tajemstvím
jedinečnosti, k němuž mohou proniknouti leda pokusem
tvůrčím.

Vedeni těmito zásadami, překládají pováleční umělci
znovu díla již do češtiny přeložená (Shakespeara, Goetha,
Fausta, Puškina, zvl. Oněgina, Lermontova, Baudelaira),
ale s velkou zálibou tlumočí »prokleté básníky«, kam po
Verlainově vzoru řadíme lyriky svou dobou zavržené
(VilIon, Poe, Rimbaud) nebo básníky složité dikce a obrazové
rafinovanosti (Mal1armé, Valéry, Rilke).

V čele básnických tlumočníků tohoto období stanul vedle
Han. Jelínka, mistra v překladech z francouzského
básnictví umělého i lidového, Oto Fischer, a to nejen rozsahem
díla, objímajícího písemnictví německé, francouzské,
anglické a ruské, ale i darem vniknouti do slohu všech poetů
překládaných; z jeho žáků se mu přiblížil nejvíce Pavel
Eisner, který stejně bezpečně překládá z češtiny do
němčiny jako naopak. Pozoruhodní překladatelé se objevili
mezi lyriky: St. Hanuš, Petr Křička, Jindř. Hořejší, Jos.
Hora, Boh. Reynek, Vít. Nezval, Jan Zahradníček, Václav
Renč.

Z těch, kteří se soustředili na překládání, zvláště
vynikli: František Balej (1873-1918), jemný tlumočník
manželů Browningových a Rabíndranátha Thákura. Mistrný
Josef Palivec ("'1886) soustředil se na metafysickou lyriku P.
Valéryho a zt!umočil ji téměř adekvátně; pozdní ohlas
Valéryho objevil se v jeho původním Pečetním prstenu (1941)
a N aslouchání (1942), osobitých originálním prožitkem,
filosofickým názorem i mistrovstvím slova. Herec Svata
Kadlec (* 1898) zčeštil Baudelairovy »Květy zla« a
umožnil tak nový vliv Baudelairův na české básníky; i on patří
literatuře také vlastními sbírkami veršů a úspěchu došlo
jeho dramatické zpracování postavy Dačického z Heslova
Zena nejsou housle (1943). Anglista Arnošt Vaněček
(* 1900) překládá většinou z básníků amerických
(Američtí básníci) 1929 a 1946) a poslední dobou podal několik
knih vybroušených próz. Polyglot otto Babler CX< 1901)
postavil svůj rozhled po slovesnosti německé, italské, jihoslovanské

628