ných stavů choroby zrekapituloval věčné otázky vesmíru,
života a smrti, tvůrčího údělu v společenské nesvobodě
formou vyspělou, nepřinášející však do jeho poesie prvky
nové.

Rozený lyrik mnohých strun neměl ve výpravné próze
valného štěstí; vedle dvou knih povídek jsou Socialistické
nadi;je (1922) svéživotopisnou kronikou o zápasech v
socialistických táborech pražských, Hladový rok (1926)
dokumentárním letopisem válečným, Dech na skle) příběh
Jana Trázníka (1938) rozkolísaným lyrickým románem
nezaměstnaného inteligenta z doby hospodářské krise; jen
Smrt manželů Pivodových (1928) se přibližuje zralému
novelistickému umění A. P. Čechova.

Věkem, vývojovou souvislostí i citovým východiskem
stojí Horovi nejblíže Jindřich Hořejší ('II' 1889 v Nuslich,
t 1941 v Praze), autor lyrických knih Hudba na náměstí
(1921), Korálový náhrdelník (1923) a Den a noc (1931),
jež nově shrnuty a uspořádány vyšly v Básních (1932). 2ák
Neumannův a Tomanův přešel od volných veršů k útvarům
sevřenějším často až písňové melodičnosti a zpravidla
výrazné plastiky. Básník válečných křivd, velkoměstských
útrap a pokoření dělníkova postoupil od soustrasti s obětmi
společenského řádu k mužnému vědomí jednoty se
zástupem. Mistrovství slova osvědčil také jako překladatel
z francouzštiny, nedostižný v zachycení rovnomocniny
argotu a slangu; mluví o tom hlavně přebásnění pařížských
sociálních balad a chanson Rictusových (1929), které
působily i na jeho poesii.

Básnický vitalismus, kterým prošel Hora i Hořejší,
vynikal pevnou mužností, nezastírající si pohled na křivdy
i bezpráví světa, rozvráceného válkou a sociální revolucí.
Od něho se podstatně liší jinošský a sentimentální
vitalismus, který se ozval v českém básnictví hned po uzavření
míru. Ve vděčné a dojaté pokoře se skláněli mladí básníci
k dobrým darům země a v družném bratrství tiskli všem
lidem ruce a srdce, zdrobňujíce všecko a mazlíce se s
každým. K nim se řadí vedle kritika Miroslava Rutte
povídkář Miloš Jirko ('X' 1900), který ve veršovaných knihách
Duben (1919), Cesta (1920) a j. projevil zdravý
naturalismus a naivní důvěru venkovského hocha a ve Vězni u okna
(1945), válečné zocelení. Také Zdeněk Kalista (v. níže)
projevil v sešitcích básní Ráj srdce (1922), Zápasníci (1922),
Jediný svět (1923) a několika pozdějších vedle značné
kul


610