Medek vyšel ze školy »Moderní revue« jako jeden z
pozdních epigonů jejího dekorativního symbolismu, užívajícího
přesné, vybroušené a uzavřené formy. Ale na rozdíl od
starších druhů vyznává v celém obsahu mladistvé své
tvorby vitalismus, tíhne jako novoklasicisté k epické hutnosti
v novele a brzy v lyrice zaměňuje utkvělou ztrnulost za
dynamický pohyb. Z této doby vykazuje jeho lyrika knihu
bájeslovných evokací z českého pravěku Půlnoc bohů (1912)
a pateticky výmluvnou sbírku Prsten (1914; r. 1927 shrnul
tuto mladistvou produkci jako První básně). V povídce
napsal v 1. 1912-1914 čtyři práce, jež později shrnul s
názvem Vinný keř (1928). V lecčems se vrátil k jejich
technice v cyklu válečných povídek Vo.iák a bůh Dionysos
(1925), kam zařazen i mistrovský kus o tragice světové
války, Nejhodnější děvče z Groenendaelu (1928). V téže
průpravné době vznikly essaye o Březinovi a Sovovi Dva
hlasy (1921).

Novou inspiraci přináší do básnického díla Medkova
světová válka. Nadosobní a hromadné city zmocňují se tváří
v tvář smrti odhodlaného srdce mladého muže; patos
řečnický odsunuje princip symbolické, ustrnulé dekorace. V
álečné dění, které Medkovi vrstevníci zobrazovali nejčastěji
v jeho ničivé hrůze, se tu heroisuje, jsouc posuzováno
jednak podle cílů, které si ukládá, jednak podle mravních sil,
které dovede ve vojákovi probuditi. Sourodým výrazem tohoto
smýšlení a cítění jest Medkův sloh lyrický: daktylotrochejsl{ý
volný verš staví se do služeb ódy a hymnu, občas
zhutnělých propracovanými rysy baladickými; krajinná líčení
nabývají podoby freskových zkratek; všecko
individuálně dojmové a citové se podrobuje nadosobní perspektivě
a básnické typisaci. Nový R. Medek se rodí v r. 1915 a
stává se známým šestidílnou ódou »Zborov«, která utvořila
jádro cyklu Lví srdce) vydaného nejprve v Irkutsku 1919
(defin. vyd. 1919 v Praze) ; také »Přísaha« a troje vyznání
touhy po domově, »Vltava«, »A to je ta krásná země«
a »Pozdrav«, staly se východiskem české válečné poesie
legionářské. Po návratu do vlasti následují lyrické knihy:
vitalistický Živý kruh (1923), oslněný pohodou erotiky a
domova; elegie otcovského srdce Láska a smrt (1925),
notované s prudkou citovostí u Medka jinak vzácnou; a
namnoze příležitostný a někdy i tendenčně suchý Český ráj
(1937).

603