pením mladé generace s Jiřím W olkrem v čele. Ani mezi
těmito proletářskými básníky, kteří se k slovu
přihlásili hned po válce, nebyla »sociální zkušenost«
výsledkem příslušenství k dělnické třídě, nýbrž výrazem t9uhy
mladých vzdělanců původu namnoze měšťanského po
revoluční přeměně světa. Zásadově se hlásili pod tuto vlajku
duchové velmi různorodí: vedle starých stoupenců
komunismu St. K. Neumanna a Ant. Macka mladičtí básníci,
kteří se brzy nalezli v jiných oblastech lyrismu, jako Jar.
Seifert, Konst. Biebl, A. M. Píša, Frant. Halas, Vít. Nezval,
ale i uvědomělí duchové Jos. Hora, Jiří Wolker a Jindř,
Hořejší, jimž zápas o sociální spravedlnost byl nejsilnějším
podnětem inspiračním. Byla to však jenom krátká episoda,
za které se dali touto názorovou vlnou dočasně strhnouti
i duchové tak vyspělí jako F. X. Šalda nebo Ant. Sova a
kdy její ozvuky vnikly do díla básníků zásad zcela
odlišných, na př. Jar. Durycha a Jana Čarka. Později se hlásili
k ideovému východisku proletářské revoluce stoupenci
poetismu a surrealismu.

Mimo společensky třídní zápasy, uskutečňující sociální
revoluci, dodala především světová válka literatuře nové
náplně, a to nejen po stránce obsahově látkové, nýbrž
zvláště vydatně svou složitou problematikou. Na rozdíl od
francouzských a německých dokumentů válečných trvalo
dlouho, než k nám došla bezohledně věrná líčení válečných
hrůz barbussovského rázu, mnohem déle, než se jich ve
své mateřštině odvážili také čeští účastníci zápasu, sloužící
namnoze s odporem v uniformách rakousko-uherských.
Přesto 'ještě za války naznačili dva spisovatelé z mladší
řady, ve válce přímo zúčastnění, jak český člověk prožívá
válku. Dušezkumně pronikavé povídky Rich. Weinera z
rakousko-srbského bojiště, označené případně >"Lítice«,
zachytily s halucinovanou bezprostředností duševní rozvrat
způsobovaný válečnými hrůzami v bytostech vojáků. S
polské půdy, kde dávný antimilitarista Fr. Šrámek prožil se
zjitřenou citovostí ponížení člověka i zVířete, poslal P.
Křička v »Medynii Glogowské« svůj rozryvně pravdivý
vzkaz o mravním konfliktu českého člověka, bojujícího
proti svému svědomí a klesajícího pod tíhou tragické
situace. Intuitivním pohledem do válečných hrůz a jejich
společenských odrazů předešel skutečné vojáky
spisovatele ve svých válečných povídkách i v partiích svých
románů starý mistr K. M. Čapek-Chod; z dokumentárního

582