hou světovou válkou tkví jenom v přítomnosti, a oddává-li
se občas ilusionistickým představám o budoucnosti,
zakalené tuchou blížící se nové katastrofy, chová se k minulosti
chladně. Přeceňuje přítomnost, zvětšuje tím svou malou
kritičnost a stává se tak protikladem kritického člověka
předválečného období" posi tivistického.

Cizí vzory a učitelé českého písemnictví. V době těsně před
válkou, za značného vlivu na přicházející pokolení, stáli
v popředí zájmu literárního vwělanstva básníci vitalističtí
a filosofové, kteří v i t a I i s m u poskytovali ideovou
základnu; přede všemi Francouz Henri Bergson,
idealistický odpůrce nauk materialistických, který položil důraz na
životní elán jako na prazákon ve vesmíru a na tvořivý
vývoj v oblasU duševní. V jiném okruhu působila americká
filosofie p r a g mat i c k á, jíž Američané W. James a Ch.
S. Peirce dali konečnou formulaci. V pragmatismu
oceňována i u nás reakce proti ilusionismu a relativismu; byla
vítána jeho obrana praktického činu rovnocenného
myšlence; schvalováno měřítko prospěšnosti, podle něhož
hodnotil projevy lidského ducha a jímž posuzoval též v umění
význam tvorby. Hovělo-li bergsonovství hlavně duchúm
estetického vzletu a etického zanícení, vyznávali
pragmatismus spíše mužové silných vztahů veřejných a sociálních,
v nichž po převratu nalezl horlivé spolupracovníky T. G.
Masaryk, velkorysý pragmatik celou osóbitostí. Na
domácí učitele a předchůdce bylo zapomenuto, ba mládež si
raději uvědomovala, v čem se s nimi rozchází, než v čem
navazuje na jejich díla neb podněty. I zůstal bez
povšimnutí evoluční' optimismus posledního období Jar.
Vrchlického; podobně přehlédnuto, že závěrečná fáze básnického
vývoje Březinova vrcholí oslavou nekonečného života
vesměrného a že se na mnohých místech mužného Sovy pojí
s entusiasmem sociálním a civilisačním inspirace
vitalistická.

S porozuměním se potkávali u nás básníci i kritikové
umění důsledně přítomnostního, moderní civilisace
strojové a průmyslové dynamiky a horečné rychlosti, kteří
zavrhovali minulost, tradici, historičnost, akademismus jako
přítěž svobodného vývoje. S heslem fu tur i s m u se
směr ten, proklamovaný básnickým řečníkem .F. T.
Marinettim, hrnul z Italie na západ a přes západ k nám;
uměleckým ziskem z něho byla pouze metoda simultanního
zachycování nejrůznorodějších vjemů a dojmů v jejich
vte
572