období májovského, ruchovského a lumírovského,
prosycených snahami národně osvoboditelskými. Také
jazyko~pytci se Zubatým v čele spojovali s jazykově očistnými
snahami v »Naší řeči« tendence národně obrodné a obranné.
Jakmile trochu povolil útisk tiskový, přihlásilo se i
novinářství ke své úloze a nabídlo své stránky básníkům,
beletristům i vědcům.

Ale spisovatelé se nespokojili jen s touto pomocnou prací
udržovat a zesilovat víru v národě, nýbrž zaujali záhy
postavení vůdců národa. Od přesvědčení státoprávního, které
jim leželo na srdci již od r. 1848, došli k odvaze přervati
zcela svazky s dynastií habsburskou. Tak 17. května 1917
vyšel ve »Večeru« slavný projev českých spisovatelů
v šťastné stylisaci Jar. Kvapila a zaštítěný autoritou Al.
Jiráska, kterým se po prvé projevila veřejně jednotná vůle
národa. 13. dubna 1918 přečetl Al. Jirásek přísahu národa
českého, že jeho zástupci neustanou v boji o samostatnost
českou, dokud nezvítězí; a v květnu t. r. se slavnost 50.
výročí kladení základního kamene k »Národnímu divadlu«,
kterou režijně vedl stejně srdnatý organisátor politického
odboje domácího Jar. Kvapil, změnila v národní a
slovanskou manifestaci ; zde zdůraznil opět Al. Jirásek jednotu
Čechů a Slováků a nutnost politického jejich spojení.

Vedle tohoto odboje domácího, v němž spisovatelé stáli
na čelných místech, probíhal za hranicemi odboj
vojenský a politický, vedený filosofem T. G. Masarykem,
sociologem Ed. Benešem a učencem M. R. Štefánikem. Ani zde
nechybělo spisovatelů, jejichž duševní a básnický vývoj
určily právě zkušenosti v hrdinském ovzduší, jak svědčí
jména R. Medka, Fr. Langra, J. Kopty a Fr. Kubky. Oni
jsou s jinými zakladateli básnictví legionářského, které
jediné z celé české produkce slovesné má ráz skutečné poesie
válečné; časově se však mohlo projevi~ až po návratu
legionářů do vlasti. Od r. 1848 nebyla účast českých
spisovatelů v národně politickém hnutí tak významná a tak
důležitá jako právě v letech první světové války.

Myšlenka národně politického osvobození odsunula na
čas do pozadí všechny ideje jiné, i tužby sociální, které se
začaly před světovou vojnou tak silně projevovat. Teprve
od velké revoluce ruské, od listopadu r. 1917 nabývalo
sociální smýšlení opět určitějších forem, neboť teprve od této
doby bylo všem zřejmé, že vedle světové války probíhá
Evropou také světová revoluce.

569