sorem a přešel na obnovenou universitu, kde setrval,
zahrnován poctami, do své smrti.

V mladších letech překládal ukázky z bulharštiny, z
ruštiny a indičtiny, pak se věnoval pracím jazykovědným,
mezi nimiž od počátku převládaly studie hláskoslovné. R. 1878
objevil jotační zákon, r. 1883 odkryl pravidlo o rozdílu
kvalitativní a kvantitativní negace v skladbě staročeské,
kterého jazykověda plodně užila i mimo hranice jazyků
slovanských. Od polovice let 80. otiskoval jmenovitě v
»Pojednáních Král. čes. spol. nauk« ukázky ze své velké práce
o historické mluvnici české. Z této Historické mluvnice
jazyka českého vyšlo »Hláskosloví« (1894), »Skloňování«
(1896), »Časování« (1898, II. přepr. vyd. 1909), kdežto
»Skladbu« vydal pohrobně Fr. Trávníček r. 1929 a
»Kmenosloví« se nedostalo přes stadium materialií. Druhé ži·
votní dílo Gebauerovo, Slovník staročeský) vyšlo po heslo
»naliti«; dokončení převzal Emil Smetánka.

Vědecký materiál dodávalo Gebauerovi studium památek
staročeských,z nichž některé vzorně vydal. V několika
statích, otištěných v »Listech filologických«, kterých byl
od r. 1874 redaktorem, a v universitních čteních ukazoval
i nové směry literárního dějepisu: podával srovnávací
obraz vývoje látek a genrů v středověké literatuře
západoevropské a vždy poukazoval na souvislost českého
písemnictví se světovým. Tak zpracoval soustavné dějiny starší
české literatury, ale i zde byl především iniciátorem.

Vedle vědeckých děl napsal řadu školských učebnic,
které popularisují výsledky jeho bádání. Také »Pravidla
hledící k českému pravopisu a tvarosloví« jsou v prvním
vydání (1902) v podstatě prací Gebauerovou.

Vědecký význam Gebauerův jest mnohonásobný.
Důkladným studiem staročeských památek nashromáždil si
obrovský materiál, který kriticky ocenil, metodicky utřídil
a vědecky urovnal. Z této spolehlivé látky vyvodil zákony
a pravidla; popisná část, systematika řeči u něho
převládala; ač nezanedbával dialektů a přihlížel i k etymologii,
přece kladl hlavní váhu na staročeštinu, které přikládal
význam normativní. Věkovitý vývoj českého jazyka jevil
se mu jako organické dění; proto nedovedl snésti ani
násilného zasahování libovolných nápadů a puristických
přepjatostí do vývoje živého jazyka. Nejplodnější z podnětů
Gebauerových působily i na filology oborů jiných, měly
vliv i na české dějiny literární a zastavily v jazyce
spisov
558