které dílem otupovaly ostří Masarykových vývodů, dílem
snášely pro ně další skutečné i domnělé důvody, dílem však
je plodně vykládaly z osobnosti a pragmatických záměrů
jejich původce.

Osobnost T. G. Masaryka i mimo oblast osvobození měla
pečeť geniality; současné naše kulturní dějiny nelze si bez
ní představiti; stejně jako kritické dějiny naše uvedl je
na dráhu zcela novou. Osobitost jeho se zrcadlí i v slohu;
jest prudký a vášnivý, úsečný a napovídavý, vroucí a
nabádavý; 'bez ozdob, bez epitet a bez obrazů, spíše vyvolávající
dojem diskuse než četby; opravdu sloh muže, jenž stále
vzrušeně a pohnutě vedl dialog, ať se svou dobou nebo
s hlasem svého svědomí.

Přímým žákem a věrným stoupencem Masarykovým ve
vědě i v poHtice byl František Drtina (1861-1925), ,profesor
filosofie a pedagogiky na Karlově universitě. V
Myšlenkovém vývoji evropského lidstva (1902) vyložil svůj názor, že
cílem soudobé vzdělanosti jest humanita, t. j. všestranný
rozvoj všech vlastností a schopností lidských, vedený
láskou k bližnímu. Do služeb této myšlenky postavil i svou
snahu o výchovu a vzdělání mládeže; výchova i vzdělání
mají vésti k mravnosti, t. j. k lásce k bližnímu.

Hlavním představitelem filosofického i etického
positivismu byl propagátor »volné myšlenky« František Krejčí
(1858-1934). Z filosofie vylučoval zcela metafysiku,
problém svobody vůle řešil deterministicky, otázky noetické
agnosticisticky. Mravní normou života jest mu shoda
jednotlivcova s celkem; k tomu spěje celý vývoj. Hlavním
jeho působištěm byla psychologie čistě empirická, dnes
překonaná.

Předmětem zkoumání třetího zakladatele »České mysli«
a profesora na pražské universitě, Františka Čády
(18651918), byla noetika. V ní hlásal potřebu víry jako základu
a doplňku vědění. Čáda se stal u nás zakladatelem
pedologie, pedopsychologie i pedopatologie.

V duchu nového idealismu postavil se proti positivismu
profesor fysiologie František Mareš (1857-1942), odpůrce
Krejčího psychologie bez duše a etiky bez mravnosti. V
literární historii proslul neblaze jako neznalý a tvrdošíjný
obhájce pravosti RKZ (Pravda o RKZ, 1930, a Marnost
baFl, proti RKZ, 1933).

Z pěstitelů sociologie, budované u nás z podnětů
Masarykových, vynikl její profesor na Svobodné škole politických

556