past způsobenou protireformací. Dobrovský, Kollár,
Šafařík, Palacký jsou obhájci vznešených tradic české
reformace a svobody svědomí, hlásají Bratrské ideály humanity.
Naše znovuzrození je tedy historický vývoj docela
přirozený; idea humanity docela přirozeně pojila se k snahám
české reformace. Humanitní ideál, hlásaný Dobrovským a
Kollárem, náš ideál obrodní znamená nám náš národní úkol
vypracovaný a odkázaný nám naším Bratrstvím;
humanitní ideál jest všecek smysl našeho národního života.
Humanita, čistá člověckost, skutečně není než ideál všeobecného
bratrství, ideál naší Jednoty, ideál vpravdě český. Naše
národní obrození je pokračování ideí reformních, za něž
Hus podstoupil smrt mučednickou. Ideál humanitní,
základní a stěžejní idea, vedoucí všecko úsilí buditelské, jest
idea naší reformace; humanita je jen jiné slovo pro
bratrství. Naše národní idea humanitní netoliko nám, ale i
národům ostatním musí býti pevným základem. Česká idea
humanitní, česká idea Bratrství - toť vůdčí idea celému
člověčenstvu.« (Vyňato z Pekařova kritického spisku
»Masarykova česká filosofie« [1912]).

Názory tyto se setkaly s nesouhlasem, jakmile byly
vysloveny. V duchu národního liberalismu odmítl Josef Kaizl
»Českými myšlenkami« (1895) Masarykovo náboženské
pojetí českého života a českého obrození; odbornými
studiemi literárně dějepisnými ukázali M. Murko, Jar. Vlček
a Jan Jakubec, že naši buditelé nenavazovali tak na tradici
národně reformační, jako spíše na západoevropské ideje
osvícenské a romantické, dílem i na některé myšlenky
slovanského Východu. Jos. Pekař v uvedené studii, nesené
duchem vědeckého positivismu, historickou kritikou pokusil
se vyvrátiti četné ideje Masarykovy »české filosofie«:
Dobrovský nemohl a nemínil pokračovati v nauce reformační,
jíž neznal; moderní humanita s českým Bratrstvím nemá
nic společného; vůdčí idea našeho obrození jest spíše
národnostní než náboženská; evropské osvobození na
rozhraní XVIII. a XIX. věku nesouvisí nikterak s reformací;
demokratický ideál našich dějin, jejž Masaryk předpokládá, není
než obměnou Herderova a pozdějšího romantismu ;
Masaryk není realistický vykladač historie, nýbrž ideolog. Tuto
kritiku, proti níž Jos. Pekař v »Smyslu českých dějin«
r. 1929 postavil svou positivní teorii vlastní, pozměnily
výklady Masarykových přívrženců Zd. Nejedlého, Em.
Rádla, Alb. Pražáka, K. Krofty, F. M. Bartoše a Jana Slavíka,

555