vytušil úsilí vídeňské diplomacie strhnouti Srby do války.
Když r. 1914 vypukla vojna světová, vydal se 18. prosince
1914 po dorozumění s vynikajícími vlastenci českými za
hranice, aby zjednával po boku Dohody politickou přízeň
pro samostatnost českého státu a jeho vyproštění z moci
habsburské. Cesty vedly obětavého a neúnavného exulanta
přes Švýcary do Anglie a Francie, kde všude získával pro
národní věc mocné přátele a šířil (zvl. také na londýnské
universitě) známost o své vlasti a jejích tužbách
politických. Po ruské druhé revoluci, která povalila carství, se
odebral z jara 1917 na Rus a zorganisoval tam pro podporu
osvobozovací akce československé legie vojenské, jejichž
úspěchy proti německé armádě na Ukrajině vzbudily světovou
pozornost a naklonily vůdčí státníky dohodové pro
Masarykovo snažení o rozbití Rakouska a o stát národní. I mohl 18.
října 1918 v americkém Washingtoně prohlásiti samostatnou
republiku Československou, a když deset dní poté vlast s
Prahou v čele odhodila panství Habsburků, zatím vojensky
přemožených, a přihlásila se k samostatnému státu, bylo
dílo Masarykovo, v němž ožily snahy Palackého,
Havlíčkovy a Riegrovy, dokonáno. Dne 14. listopadu 1918 zvolen
Masaryk Národním shromážděním za presidenta republiky
Československé, a vrátiv se dne 21. prosince 1918 přes
Anglii, Francii a !talii do vlasti, byl celým národem
vítězoslavně přijat jako osvoboditel a otec národa. Presidentem
republiky, který moudře vládl v osvíceném kompromisu
mezi maximalismem osobních zásad sociálně politických a
životními potřebami mladého státu, byl pak znovu zvolen
r. 1920, 1927 a 1934; dne 14. prosince 1935 se vzdal úřadu
presidentského a s čestným názvem »presidenta
Osvoboditele« se trvale uchýlil do ústraní na zámku v Lánech, kde
14. září 1937 zemřel; stát i národ vystrojily mu na hřbitov
lánský pohřeb stejně slavný jako vznešený.

T. G. Masaryk jako myslitel není vědecký a filosofický
specialista, nýbrž duch všestranný a encyklopedický, jenž
se dotkl všech hlavních stránek filosofie teoretické i
konkretní. První jeho filosofickou statí jest úvaha »Plato jako
vlastenec« v almanachu »Zora« 1877 a habilitací na
vídeňské universitě se počíná soustavná publikační činnost
filosofická. V prvním období 1880-1889 střídal T. G.
Masaryk rychle obory svého přemýšlení a zkoumání; od r. 1890
se věnoval soustavně třem hlavním odvětvím praktické
filosofie, sociologii, filosofii dějin a filosofii náboženství, při

549