D. Humem. Jejich návodem obrácena pozornost k řadě
filosofických oborů dosud zanedbávaných nebo neznámých,
k sociologii, filosofii náboženství, filosofii dějin. V hojných
překladech klasických děl filosofických, soustředěných
v Laichtrově »Výboru nejlepších spisů poučných«, v jeho
»Otázkách a názorech« a v Pelclově »Knihovně
Rozhledů«, vytvářelo se nové filosofické názvosloví a nový
filosofický sloh: jadrná konkrétnost, důraznost a vroucnost
výkladu, plastická úsečnost jsou ideály nového slohu
filosofického. Orgánem české filosofie se stala teprve od r.
1900 Česká mysl za redakce Fr. Drtiny, Fr. Krejčího a Fr.
Čády, vycházející zprvu jako měsíčník, po válce jako
kvartálník.

Vůdčím duchem soudobé české filosofie byl tvůrce
československé samostatnosti Tomáš Garrigue Masaryk
(18501937). Narodil se 7. března 1850 v Hodoníně na Moravě
z rodiny po otci Josefu slovácké, po matce Terezii hanácké,
ale poněmčené a přísně katolické. Mládí ztrávil v různých
vesnicích a městečkách moravského Slovácka, kde otec
jeho, panský služebník, často střídal působiště, hlavně v
Čejkovicích; než vstoupil na gymnasium, byl učedníkem
zámečnickým a pomocníkem školským. Gymnasium
vystudoval v 1. 1865-1872 v Brně, filosofii v 1. 1872-1876 ve
Vídni, kdež se zabýval nějakou dobu klasickou filologií a
přírodními vědami. Doplniv studia filosofická a filologická
ve Vídni a v Lipsku i na cestách po Německu a Rusku,
odkud si přinesl hojné myšlenkové i kulturní podněty (a
přivedl choť Charlottu Garrigueovou, jejíž dívčí příjmení
připojil k svému jménu), habilitoval se r. 1879 ve Vídni
spisem o »Sebevraždě«, r. 1882 jmenován mimořádným
profesorem české university, r. 1896 profesorem řádným.
R. 1902 a 1907 vykonal vědecké a propagační cesty po
Spojených státech severoamerických, r. 1911 se léčil na Capri.
Vedle činnosti universitní proslul tehdy též jako literární
a vědeck)' organisátor, zakladatel a redaktor
kriticko-naukových revuí »Athenaeum« a »Naše doba«.

Masarykova politická činnost se počíná r. 1891, kdy (do

r. 1893) byl poslancem ve straně mladočeské; r. 1900
zorganisoval realistické hnutí jako samostatnou stranu
politickou, r. 1907 byl znovu zvolen do rady říšské. V druhém
tomto období politickém horlivě se zastával svobody učení
na universitách a zasáhnu v úspěšně do tří t. zv.
velezrádných procesů srbských proti zahranič. úřadu rakouskému,

548