kou a básnickou; umělecká složka byla namnoze
podmínkou jeho kritických soudů. Kritické své práce z prvního
období, otiskované hlavně v »Literárních listech«, shrnul
do dvou knih: Juvenilie (1925) obsahují články a
charakteristiky z obecné estetiky i poetiky, výkladem
moderního symbolismu »Synthetism v novém umění« (1892)
počínaje, a Mladé zápasy (1934), »posudky, odsudky a
útoky z I. 1893-1899« jasně zobrazují Šaldovo
revisionistické úsilí, namířené hlavně proti škole
Vrchlického, jeho propagační služby vlastní literární generaci, v níž
se zasloužil zvláště o Sovu, Březinu, R. Svobodovou. a jeho
promyšlený, neúnavný a statečný boj za nové umění. Z
období nietzscheovského vitalismu, vedoucího ke kultu
umění impresionistického, prohloubeného však sociální
etičností anglických myslitelů, pocházejí syntetické essaye
o základních otázkách umělecké psychologie a mravnosti
Boje o zítřek (1905), ovoce to Šaldovy episody výtvarnické.
Pokus geneticky vyložiti a utříditi náš vývoj slovesný
v 'Moderní literatuře české (1909) ukázal vedle daru
'zhuštěných charakteristik nedostatek historického myšlení.
V Dttši a díle (1913), cyklu domácích i cizích podobizen
literárních, seskupených kolem problému romantismu,
vyzbrojuje Šalda (zvl. v studii »K. H. Mácha a jeho
dědictví«) svůj rozbor prostředky odborně vědeckými, ale
zůstává i nadále především mistrem syntetické
charakteristiky. To dosvědčují čtyři spisky příležitostné: dvě
dalekozraké přednášky jubilejní Genius Shakespearův a jeho
tvorba (1916), Básnická osobnost Dantova (1921),
důvěrné vzpomínky In memoriam R. Svobodové (1920) a essay
Antonín Sova (1924). V přednášce Umění a náboženství
(1914) kon~roloval vzájemný poměr poznání náboženského
a uměleckého a postihl inspirační moc křesťanství pro
básnictví. Mnoho kritických studií a podobizen zl.
19111922 se vmísilo i do pozdně sebrané knihy feui1letonů
(Jasové i nadčasové (1936). Z knižních publikací poválečných
opakoval přehled Krásná literatura česká v prvním
desetiletí republiky (1930) omyly příbuzné přednášky z r. 1909.
Zato v přednáškách a statích O nejmladší poesii české
(1928) pochopil, zhodnotil a utřídil poválečné pokolení od
Hory po Nezvala s pronikavým bystrozrakem, odhadujícím
naráz hodnoty umělecky trvalé. Episodou jest
charakteristika J. A. RimbaudJ božský rošťák (1930) s neobvyklou
u Šaldy výzbrojí životopisnou; vrcholem essayistického

540