jiným, kdežto Rudolf Medek a František Kubka užili i po
návratu ze světové vojny se zdarem novoklasické formy
ve svých baladistických novelách, zasažených většinou
stínem litic válečných. V celku mělo t. zv. hnutí novoklasické
mocnou sílu kvasivou a obrodnou.

Ostatní spisovatelé tohoto období postavili svou realistickou
prózu naplněnou tendencemi vlastenecky, sociálně nebo
nábožensky reformními do služeb lidově výchovných.
Nepotlačili však v sobě úplně romantismus, který se u nich
projevuje láskou k staromódnímu světu, vlasteneckým
historismem nebo krajinným exotismem.

Z těchto velmi četných spisovatelů nalezl Karel Dewetier
(* 1882) svůj tón v evokaci starosvětského světa,
oživeného drobnými figurkami: Náš pradědeček (1913), Mrtví žijí
(1919), Loupežníci z českých lesů (1927) a j. Exotismem
cizích světů naplnil své četné knihy Jan Havlasa (* 1883,
vl. Jan Klecanda mL); Japonsko, Čína, Tahiti a ostrovy
indické tvoří pozadí i prostředí jeho obrazů širého světa:

Píseň korálových útesú (1912), Světla dalekých přístavů
(1915), Pobřeží tanečnic (1923), Země pagod (1932) a j.
Exotismem zakládajícím se na fantastic)rých představách
geologické a biblické dávnověkosti vyznačují se spisy
Rudolfa Richarda Hofmeistra (1868-1934).

Česká feuiUetonistika v období realistickém a za odklonu
od realismu.

Literární pokolení, jež se buď přimklo k realismu neb
prošlo jeho školou, přineslo do českého feuilletonu nový
kvas. Naladěno valnou měrou kriticky, ironicky a útočně,
měnilo i besedy pod čarou v soud nad soudobými poměry
v národě a ve společnosti. Jako p.říve »Národní listy«,
tak shromažďoval v tomto období až do války deník »Čas«
nejhojnější feuilletony nového směru. Sám redaktor Jan
Herben psával do něho lidovým slohem bystré lÍyahy,
povah opisy a polemiky. Vlastním feuilletonistou »Casu« byl
básník J. S. Machar, kryjící se značkou -by-o

Vlastní oblast slovesné působnosti našel ve feuilletonu
prudký a bezohledný satirik a polemik, virtuos
nejrůznějších forem causerie zvláště obsahu politického, Karel Horký
(* 1879 v Ronově u Čáslavě). Četné feuilletony, které
otiskoval v různých časopisech, z nichž některé sám redigoval,
shrnul do knih Pátek (1908), Hřivna (1912), Zasláno

534