však A. M. Tilschová pokusila zabrati do svého líčení i lidové
vrstvy, v nichž shledává mezi prostými a živelnými lidmi
možnosti nové družnosti; nejrozsáhlejším náběhem k tomu jsou
románové letopisy o proletářích a kapitalistech Ostravska
za války Haldy (1927); z mezinárodní společnosti za války
s vyzvědačským případem v popředí jest vyvážena Gita
Turaja (1931). Z Prahy a její periferie, z vrstev
měšťanských i dělnických, ze soumraku společenských řádů
předválečných, udržovaných již jen setrvačností jsou váženy
knihy jejích povídek s nehlučnými katastrofami
milostného rozčarování v popředí : Hříšnice _a jiná prósa (1918),
Město (1919), Hoře z lásky (1921), Cerná dáma a tři
povídky (1924), Zlá tma (1928), Čert a láska (1929).
Projevem vyspělé vzdělanosti slovesné jsou povídkové parafráze
Ze staré Indie (1918; 1944 s názvem »Zlatý čáp«).

, Mezi spisovatelkami, které po R. Svobodové stanuly
v popředí vývoje české prózy románové, zaujímá A. M.
Tilschová čelné místo vedle B. Benešové a M. Majerové.
Názorově spojuje ji s oběma přesvědčení o soumraku
měšťanského světa a jeho morálky; psychologicky se s nimi
sdílí o bolest z ilusivnosti životní; umělecky touží jako ony
překonati metodu impresionistického vnímání a
naturalistického podání. Její společenské obrazy, působící často
velmi sugestivně, se soustředí k individuím, většinou
rozvráceným a rozpolceným, a ztroskotávají v pokusech o
vystižení kolektiva; individua ta se však namnoze ztrácejí
v syté malbě prostředí, jež básnířka vystihuje až s
visionářskou účinností.

Důsledným desilusionismem v lásce se podobá A. M.
Tilschové trpělivá analytička podlomených duší Tylda
Meinecková (1888-1938), spisovatelka románu Pout sedláka
Graciana (1917) a Přeháňky (1929) i povídek Dům u tří srdcí
(1916) a Hrdinové a bankrotáři (1924). Soustředěný
zájem A. M. Tilschové o růst a rozklad měšťanské rodiny se
vrací v románech L. Baudyšové, ale nabývá v nich
zaostření spíše sociologického než pronikavosti psychologické.
Libuše Baudyšová (roz. Zadinová "" 1877),' překladatelka
z ruštiny, uzrála v čtyřdílném cyklu Jányšové (1919),
Kvasící mládí (1921), Soumrak (1922) a Jitřenka (1925) ve
spolehlivou letopiskyni typického maloměstského rodu
středočeského s politickými zápasy od mladočeského
liberalismu po politické osvobození v pozadí. Vyššího vzletu
a citového posvěcení jest v četných jejích knihách
nemno
527