vým hnutím i s persekucí a žalářováním členů »Omladiny«.
Přikloniv se k anarchistickému směru francouzského
původu, vytvořil mu v »Novém kultě« od r. 1897 orgán,
spojující sociální utopie s bojem za nové umění slovesné a
výtvarné. R. 1903 přešel na Moravu do redakce nejprve
»Moravského kraje«, pak »Lidových novin« jako novinář,
kritik a polemik; styk s přírodou a s lidem v Řečkovicích a
Bílovicích n. Svit. obrodil jeho smysly a probudil v něm
mocné cítění národní. Vytržen válkou, kterou prožil v
jižních Uhřích a v Albanii, z Moravy, působil po převratu
nejprve jako politik a poslanec na levém křídle českého
socialismu, účastnil se vybudování osvětového oddělení
v školském ministerstvu a nabídl posléze své orgány
»Kmen« a »Červen«, vedené v duchu literární i
společenské levice, myšlence komunistické; v 1. 1922-1927
redigoval orgány komunistické strany, věnuje se s mladickým
nadšením propagandě ruského bolševictví. Od r. 1927 žije
jako volný spisovatel v Praze a Poděbradech. R. 1945 byl
jmenován národním básníkem.

První jeho veršované knihy, vězeňský deník N emesis
bonorum custos (1895) i obě sbírky vyzývavých
protispolečenských protestů Jsem apoštol nového žití (1896) a
Apostrofy hrdé a vášnivé (1896), spojují lyrické cítění s
řečnickou frází. Za satanickými a proti křesťanskými postoji
pohanského hedonismu a smyslné mystiky pohlavní, k nimž
ve sbírce Satanova sláva mezi námi (1897) dospěl za vlivu
Nietzschova a Przybyszewského, rýsuje se již pravý
básník; ve Snu o zástupu zoufajících (1903) nabývá jeho
touha po přerodu světa posvěcení sociálního a visionářského
zanícení; volný verš, výrazově blízký slohu Sovovu, se
rozpíná do široka, život vítězí nad módami knižními.
Projevem hrdého citu národního je sešitek politické lyriky
České zpěvy (1910), blízký V. Dykovi.

Nové období Neumannova tvoření zahajuje Kniha lesů)
vod a strání (1914), zrozená z denního styku s hvozdy,
potoky a srázy brněnské krajiny. V Nových zpěvech (1918)
přibyla k oblasti »Knihy lesů« skutečnost t. zv. »civilní«, .
svět strojové a velkoměstské civilisace, v níž odhaluje
drsnou a zdravou krásu všednosti, uctívané horoucím srdcem
demokratickým a sociálně utopistickým ve volných
rytmech; zde Neumann dosáhl největšího vlivu na básnickou
mládež. Lyrickým deníkem válečných let jest Třicet zpěv'ů
z rozvratu (1918). V »Nových zpěvech« i v tomto svazku

473