verších podstatnou část moderní skutečnosti české, zvláště jak se jeví v životě milostném a rodinném, v zápasech hmotných a politických, v odboji proti nadvládě a autoritám; s tohoto zorného úhlu zobrazoval v objektivní své epice také minulost. Útočnou kritičnost, bezohlednou analysu a chladnou prozíravost provázely u něho zdravý smysl pro realitu a schopnost názorové charakteristiky, kdežto chybívaly mu nerudovské dary srdce, shovívavá humanita, vlídný humor a spanilá citovost. Za svou snahu o prostou a výraznou pravdivost zaplatil často suchou střízlivostí, někdy přímo nebásnickou. Vůbec byl Machar po právu nazván »neohroženým vojákem moderní myšlenky«, jímž jest spíše než lyriekým a epickým umělcem. Vlastní básnickou školu J. Sv. Machar nevytvořil; jeho vliv lze pozorovati u osobností značně různorodých. Jedni z jeho stoupenců stavějí po způsobu mladistvých »confiteorů« Macharových do popředí rozpory svého já leckdy s pravdomluvností až cynickou; jiní sledují jeho snahy objektivisační a upoutávají se-nadosobními jevy a problémy, spokojujíce se však jen tím, že soudí nebo kárají svou dobu v jejích politických, společenských a mravních nedostatcích. Jiní ze žáků Macharových doprovázejí pozorování všední skutečnosti střídmou meditacÍ; občas ironicky zahrocenou, někdy však i nábožensky a mravně vzrušenou. Ale všichni následují Machara v tom, čím se vrátil k Nerudo vi a čím popřel tradici lumírovskou: v přiblížení básnictví próze, ano i mluvě hovorové, v úspornosti v obraze, v stručné úsečnosti výrazu a vůbec v potlačení živlu jak malebcého, tak řečnického. Největší básník, jemuž J. S. Machar byl - ne však jediným - východiskem, jest Petr Bezruč. I on vynikl předevšjm v politické poesii sociálního prohloubení, i on vroucí cit erotický rozložil bolestnou ironií, ano, v odosobnění zašel dále než jeho mistr. Na rozdíl od individualisty Machara mohl se však P. Bezruč cítiti hned od počátku přímým mluvčím lidového zástupu, a to z nejzazšího pohraničí česko-polského, jež se teprve jeho verši ujalo v naší poesislova. Petr Bezruč (* 1867), občanským jménem Vladimír Vašek, se narodil v Opavě 15. září 1867 jako syn českého profesora a slezského buditele Antonína Vaška. Gymnasium vystudoval v Brně, kam se s rodiči přestěhoval; nedokončiv studia klasické filologie, nastoupil dráhu úřed 449