verších podstatnou část moderní skutečnosti české, zvláště
jak se jeví v životě milostném a rodinném, v zápasech
hmotných a politických, v odboji proti nadvládě a
autoritám; s tohoto zorného úhlu zobrazoval v objektivní své
epice také minulost. Útočnou kritičnost, bezohlednou
analysu a chladnou prozíravost provázely u něho zdravý smysl
pro realitu a schopnost názorové charakteristiky, kdežto
chybívaly mu nerudovské dary srdce, shovívavá humanita,
vlídný humor a spanilá citovost. Za svou snahu o prostou
a výraznou pravdivost zaplatil často suchou střízlivostí,
někdy přímo nebásnickou. Vůbec byl Machar po právu
nazván »neohroženým vojákem moderní myšlenky«, jímž
jest spíše než lyriekým a epickým umělcem.

Vlastní básnickou školu J. Sv. Machar nevytvořil; jeho
vliv lze pozorovati u osobností značně různorodých. Jedni
z jeho stoupenců stavějí po způsobu mladistvých
»confiteorů« Macharových do popředí rozpory svého já leckdy
s pravdomluvností až cynickou; jiní sledují jeho snahy
objektivisační a upoutávají se-nadosobními jevy a problémy,
spokojujíce se však jen tím, že soudí nebo kárají svou
dobu v jejích politických, společenských a mravních
nedostatcích. Jiní ze žáků Macharových doprovázejí pozorování
všední skutečnosti střídmou meditacÍ; občas ironicky
zahrocenou, někdy však i nábožensky a mravně vzrušenou.
Ale všichni následují Machara v tom, čím se vrátil k
Nerudo vi a čím popřel tradici lumírovskou: v přiblížení
básnictví próze, ano i mluvě hovorové, v úspornosti v obraze,
v stručné úsečnosti výrazu a vůbec v potlačení živlu jak
malebcého, tak řečnického.

Největší básník, jemuž J. S. Machar byl - ne však
jediným - východiskem, jest Petr Bezruč. I on vynikl
předevšjm v politické poesii sociálního prohloubení, i on vroucí
cit erotický rozložil bolestnou ironií, ano, v odosobnění
zašel dále než jeho mistr. Na rozdíl od individualisty Machara
mohl se však P. Bezruč cítiti hned od počátku přímým
mluvčím lidového zástupu, a to z nejzazšího pohraničí
česko-polského, jež se teprve jeho verši ujalo v naší
poesislova.

Petr Bezruč (* 1867), občanským jménem Vladimír
Vašek, se narodil v Opavě 15. září 1867 jako syn českého
profesora a slezského buditele Antonína Vaška.
Gymnasium vystudoval v Brně, kam se s rodiči přestěhoval;
nedokončiv studia klasické filologie, nastoupil dráhu
úřed
449