:..:lii, a pochopil plně význam jak básnictví, tak filologie pro
;tužení kulturních svazků mezi národy slovanskými.

"áclav nanka (1791-1861) se narodil v Hořiněvsi u
Dvo:a Králové; studoval v Hradci Králové, v Praze a ve Vídni.
i.úk Dobrovského, přijal od něho životní program
filolo:..:ický a slavistický, který byl ve Vídni zesílen působením
!\opitarovým. Po návratu do Prahy přilnul k Jungmannovi

hájil jeho novotářské zásady. Vlivem Dobrovského se
; al kustodem sbírek musejních, pozdčji knihovníkem.
"držuje rozsáhlé styky 8e spisovateli a učenci
slovanský::i, hlavně ruskými, jsa důvčrníkem ruské vlády v Praze

ozářen slávou »objevitele« domněle staročesk}'ch
Ruko.. i:Hl, zaujímal významné místo společenské až do své

mrti. Hanka byl člověk nespolehlivý, ješitný, nakloněný
,.: intrikám: vynikal schopností organisační a zvláštním
·Jarem obratné mystifikace, s níž oklamal i znalce; pro
-lo\"anskou vzájemnost, zvláště ve směru rusofilském
mnoho vykonal. Jako básník původně anakreontický uvedl do
'"c'ské lyriky t. zv. ohlasy, a to písní národních i
jinoslovan.~kS'ch, Jeho několikrát vydané Písnč (]819) vyznačují se
I're>s~otou a zpěvností (»Moravo, Moravo« a »Vystavím si
I'ěknou chaloupku« byly zhudebněny a znárodněly)" Jako
básnickS', ne vždy spolehlivý překladatel vydal výbor
zVuko\'y sbírky Prostonúrodní Srbská .lluza do Cech
převeduu; (1817), Gessnerovy [dl/llll (1819) a Slf)1;o o pluku
[gororč (1821). Nechvalně proslul nedbalostí jako
vyda\"atcl řady staročeských a staroslověnských památek,
z nichž významné je první novočeské vydání Husovy
:oDcerky</:. V těchto vydáních Hanka mnohdv starý text měnil,
opravoval mladší tvary na starší a nčkdy i části
připisoval. Těže z vědomostí nabytS'ch u Dobrovského, publikoval
Hanka hojně v oboru mluvnictví: .l1l'1t,·lIif'i českou vydal
thkrát, staroslověnskou, ruskou a polskou dvakrát. Hlavní
básnická, vydavatelská a gramatická činnost Hankova
soustředila se kolem rukopisnS'ch padělků.

J()S(>f Linda (1789 neb 1792-1834), rodák z Nových
Mitrovic, studoval po skončení filosofie v Praze práva, ale
nedokončil je. Nemoha nalézti pevného zaměstnání, oddal
se zcela literatuře a novinářství. podlehl přepracování.
nouzi a souchotinám. Důvěrně se přim kl k Hankovi a
Svobodovi a jako první skutečný romantik rodem a vzděláním,
pod vli\'em Jungmannov}'ch překladů a mystifikující
bardské poesie Ossianovy složil historicko-mytický román

167