BOLEST byla vždy velkou odmykatelkou poesie
N erudovy. Z krvavě čerstvého žalu nad smrtí pří
•telovou vyrostlo »Hřbitovní kvítíc, nejhlubší ly
•rická čísla »Knih veršů« bylazbásněna nad rakví otco
•
vou a uprostřed agonie lás.ky, předčasný skon milenčin
aztráta matky inspirovaly N eruduvždy znovu po dlou·
há léta, politické jeho verše napájely se ze zakalených
zdrojů veřejné mdloby a beznaděje, i v »Písních kosmi
•ckýchc, této knize vyrovnané myšlenky a obsáhlého
humoru, přijal velmi intensivní podněty z teskné
reflexe a z bolestného cítení. Také u brány N erudova
nejzralejšího tvoření, značeného takměř současnými
»Balladami a romancemi« a »Prostými motivy«, stojí
bolest, jež odvrací zádumčivě hlavu a pozírá kamsi
do krajů smrti.

Až pietní vydavatel shrne a uveřejní intimní dokumen.
ty, osvětlující Nerudův život v rocích 1879-1883, až
pozorný a důvěrný psycholog napíše nám vnitřní hi.
storii Nerudovu z těch chmurných pěti let, užasneme
jistě nad temným životním pozadím oněch dvou
laskavých a zářivých knih. Tehdy srazila nemoc Nerudu
poprvé k zemi, vzala mu cesty, přírodu, divadlo,
přátele, zazdila jej do šedivé a němé samoty neutěšeného
mládeneckého pokojíka v polotemné staroměstské uli.
ci, odřízla jej od veřejné ~ J>olitické činnosti,
ochromila na dlouho jeho nohy. Neruda stává se samotářem
a poustevníkem, pozoruje z dálky tesklivě skutečnost,
ale necítí se její částí, loučí se pozvolna se životem,
uvěřiv starostlivým nejistotám lékařů a soustrastným
pohledům přátel. Jaký však Jest to laskavý a dobrotivý

83