děje a tumy svého západu; její osobnost vždy převyšovala
vysoké její dílo. Od r. 1891 netvořil!!J,á~!Ůc~'y..1 a zdálo se,
ŽLliterámLpx.Qll.9y_y1:!J.L§~1!~~_~~_-P~e.§ j~ll-yfty-m:y. Ve
vznešené samotě, k níž po léta odsoudila ji její choroba,
vzdálena Již dávno živné pudy jéštědské, přeživši většinu
literá1'Dích druhů i svého chotě, s nímž zvyk ji
zvo!n3úpIněsmířil, QQdáY.~!L~!d~!lL~~.!ek věd.~.l:'~Ý~ i náboženských,
Plorál1!khj~_2!tl:!<!stllíQ,h,_:l kolísala se až do-šinrtnvrQou
skepsí a uklidňujícím mysticismem. Když 4!le 8. září
189zemřela, cítili jsme všichni, že odchází kus heroické doby
našeho národního života.

Než, Karolina Světlá není pouze pýchou naší kulturní
minulosti, nýbrž především hluboce významným řešením
životního problému básnířského tvoření českých žen vůbec.
Viděli jsme, kterak se Karolinou Světlou hlásí naproti
n,ai.vn.{, citové, přir,:oz~é ~~~1, poslouchající oddaně hlasu
srdce a ~naj~~í, ro~oru, s~. ~V()1:~" ženě to typu Boženy
Němcové, v nter;lture naší po ,. prvé typ nový: typ vášnivé
subjektivistky, plné reflexe a touhy po uplatnění
společanském . .• k tomuto typu náJl.ežejí všecky pozdější české
spisovatelky XIX. věku. A,le velkost Karoliny Světlé
nezáležela naprosto v prudké a útočné síle této subjektivnosti,
naopak v mravní energii, s níž subjektivitu onu ovládla
a spoutala, ať vyšším neosobním zákonem etickým, ať
věcnou kuiturou intelektu, které se podrobilazv(áště při
studiu ještědského života a lidu. První pokolení
následovnic K. Světlé připialo na poslední období jejího tvoření a
spokojilo se tím, že ženu prostě postavilo do služeb
výchovných a národních tendencí, vytklo jí jaksi úkol abstraktní
a zcela zapomenulo na intensitu plného života. Byly to
epigonky, nikoliv tvůvkyně. Mnohem hlouběji stály ty ze
spisovatelek českých, které vzaly za vděk onou literární
konvenčností, jež na prahu i v závěru beletristického tvoření
K. Světlé byla jí prostředkem k vyšším účelům; pro vývoje
schopné auktorky české byl takový konvencionalismus ne·
jinak než pro Karolinu Světlou pouze stadiem průchodním.
N esdtázelo ani básnířek, které v subjektivismu
nejrozpouta
84