rodopisné drobnomaLby a pokrokového žurnalismu, v čemž
si Něm<:ová do r. 1851 tolik libovala, - v hovoru vystou·
pila základní různost obou žen, která měla po celé století
zůstati takřka bytostným protikladem českých žen básnířek.
Právě tím jest onen dramatický rozhovor z prosince 1851
tak památný, že se v něm střetl typ básnířky naivní, pří"
rodní, <bezprostřední, s typem ženy reflexivní, krajně osob·
ní, přemítavé a složité.

Božena Němcová jest pravý genius ženské naivnosti,
která se nedala ničím porušiti a přehlušiti. Dceru zachova·
lého pohorského kraje a rázovitého pohraničního lidu mohlo
tolik různých vlivů a dojmů svésti s cesty přirozené bez·
prostřednosti; pokoušely se o to, ale zcela marně.
Neztratila ze své mladistvé, ba přímo jarní přirozenosti ničeho
ani v panských kruzích galantního dvora ratibořského, ani
mezi učenci a spisovateli, které poznala ve vlastenecké a 1'0,
mantické Praze. Ač přijala do duše mnoho dojmů a podnětů
z básnictví romantiokého, ač nebyla nepřístupna filosofie.
kým myšlenkám, do nic!hžji přátelé stále zasvěcovali, ač
čtla s hlasitým souhlasem mladoněmecké horlitele
společenského přerodu, přece si zachovala vždy naivní svou
mysl, přirozené své instinkty, svěží mladistvost venkovanky
a dcery volné přírody; ani nejtrpčí zkušenosti, ani
nej'bolestnější zklamání nesetřely tohoto vonného pelu s její
bytosti. Ve všech dilech Boženy Němcové, která jsou při
veškerém realistickém pozorování pohádkami mladosti a se·
lankami věČ!l1ého jara, najdou se ženské postavy jí podobné,
jež bezprostřední pudovou čis~otou citovou, mladistvým
kouzlem svého zjevu přinášejí do života jas, ,lásku, teplo €
sebe sama zpodobila básnířka v nich ve všech, jmenujtež
se Baruška či Katuška Zatná nebo Verunka z "Cesty
z pouti", nebo konečně babička. V době, kdy v cizině pro.
,žívalo ženství velké přerodné a přechodní krise, zobrazila
Božena Němcová onu naivní, citovou, přirozenou ženu,
smířenou se životem a smiřující jej, poslouchající radostně
a oddaně Wasu srdce a neznající posud reflexe - a
vzpoury.

72