století XVII. a XVIII; nemnohé své vlastní básně připojil k souhrnu stadích
vzorů domácích i překladů z poesie západní Poesie (1806-1812). Sem
zařázena i horatiovská vznosná Oda na dub, od ní~ tradice postupuje přes Kollára
k Hollému, spOl'ující metrum klasické s moderními rýmy. Pongrác, Pankrác ze
Sv. Mikuláše, s ovenský válečník XV. stol., rotmistr Jiskry z Brandýsa.

Josef Jungmann.

Jungmannovy básně původní. rozsahem i významem podružné - vedle jeho
básnických překladů, z nichž hlavně velké idylické epos Goethovo "Herman a
Dorota" a menší kusy z Horatia, Popa, Klopstocka a Karamzina, náleží do
okruhu klasicistického - jsou drobnými ukázkami nevšední tvořivosti iazyl<ové,
vzácného daru vmýšleti se do cizího slohu básnického, schopnosti allegorické
a výmluvnosti řečnické, A~ na několik balad a drobných básnických povídek
řadí se k lyrice klasicistické a tu, podle slov 'Jana Jakubce (Literatura česká
XIX. sto!., I, 2. vyd., str. 650), si Jungmann vypůjčuje od Horatia, od
Klopstocka dikci, dlouhé periody, rozházené částky vět, šroubovaný výraz, retorický
t6n i metrum.

Slavěnka Slavínovi.

Slovenský básník Samuel Rožnay (1787-1815), vynikající překladatel západní
i slovanské poesie a to přízvučné a ve spisovné češtině, připsal své přebásnění
lyriky Anakreontovy v "Prvotinách pěkných umění" zvláštním vřelvm
věnováním Jungmannovi, jakožto ochránci a povzbuzovateli mladých spisovatelů,
také slovenských; sám se podpisuje Slavín a českého patr;archu nazývá
Slávěnkou. Na tento přípis odpověděl Jungmann v týchž "Prvotinkh pěkných
umění", orgánu to pokolení buditelského, r. 1813 touto děkovnou básní ve
formě poslání, zachovávaje Rožnayovu masku Slavěnky. a Slavína. Jádro
půvabné skladbičky záleží ve verších: "Ú, kdyby prostolibým je chtěl také 'l:ázati
poutkem, jak sama v záňadří krásná je nesla Helénka (= Řekyně)!" Zde
Jungmann, který sám básní v časoměrných hexametrech, vybízí Rožnaye, aby užíval
také l'rosodie časoměrné, již český klasicismus, nejdůrazněji ústy
mladého Safaříka a Palackého, prohlašoval za nezbytný doprovod pravé
básnické klasičnosti. Nymfy, řecké víly, zde s odchylkou od pojetí řeckého,
záměnou za bohyně básnictví Musy. Tento a následující verš staví skromně
proti rozkvětu poesie u Šťastnějších národů chudobu českého veršování. Enna,
město sicilské, T empe, údolí v řecké Thessalií pod Olympem. jsou místa
1'0svěcená tradicí starořeckého básnictví. T eutona, jako svrchu synekdochicky za
Němku, Němectvo. Johann Gottfried Herder (1744-1803), německý myslitel a
kritik, jen~ měl hluboký vliv i na naše obrození a jeho básnictví; přispěl vydatně
též k Jungmannově koncepci klasicismu. Zákona však volná píseň volného je
věštce, mohutný výra,? Jungmannovy úcty k básnickému ~eniu, stojícímu i nad
pravidly, al1iterace (se souhláskou v) jest úmyslná i působivá.

Urozenému panu Fr. X. Tvrdému.

Fr. X. Tvrdý (1760-1827), rada pražského gubernia, vynikající pracovník
i spisovatel právnický. uvědomělý Cech. Báseň po prvé otihěná v Ceské Včele
1839, pochází z počátku Jungmannova pražského pobytu. Jest to časoměrn:i
6da složitého slohu . metra horatiovského:

124