MUzoVe A OSUDY.

243

oběma spočívá v odpovědi souhlasně záporné a pak
ve vroucnosti pathosu, s jakým oba se táží i
odpovídají. Mauclair užívá obrazotvornosti románopiscovy,
která na řadě vzájemně se podmiňujících osudů
postav imaginovaných ukazuj e svou thesi; Scheffler
sestupuje daleko do pravěku, aby skládal z faktů
historicky prokázaných životopis města. Hned na
prahu životopisu kollektivního reka Schefflerova
zjevuje se příznačný motiv, později vždy znovu se
vracející: Berlín v základě jest koloniální město na
východní hranici, zprostředkující výměnu zboží, sil
i vzdělanosti mezi starými tradicemi evropského
západu a syrovou novostí východních provincií. Jest
městem německých zákopníků proti Slovanstvu a,
zákopníci jsou lidé tvrdé vůle, drsných mravů, bez
kultury, bez tradice. Vstřebe krev Polabanů a
nestane se přece národní osobností; vznikne
neorganickým sloučením dvou měst na Sprévě, Starého
Kolína a Berlína, a nikdy nemá proto ani přirozeného
plánu městského; noví přistěhovalci, Hugenotti,
Hollanďané, Čeští Bratří nesjednotí se nikdy v
jedinou obyvatelskou individualitu. Sotva že však v
polovici 19. věku se zvolna jak obyvatelstvo tak město
samo poněkud amalgamuje, jakmile jsou položeny
první podmínky k jakési střízlivé, rozumové,
suchopárné, přece však poněkud osobité kultuře berlínské,
přijdou oba ohromné nárazy války rakousko-pruské
a německo-francouzské, provázené založením říše,
a Berlín, jenž byl by se snad stal organickým městem
brandeburského státu, stane zmaten před úlohou
státi se říšskou metropolí - před úkolem tím stojí
Berlín posud bezradně, a Scheffler neodváží se doufati,
že ji kdy rozřeší. S opravdovým uměním kulturního
básníka doličuje Scheffler, kterak po r. 1870 stará
kletba stále vznikajícího a nikdy nehotového
koloniálního města znovu přepadá Berlín. Ethnická