MužovI: A OSUDY.

I formově skládají se sbírky z básní dvojího
charakteru. jádrem knih jsou rozsáhlé, většinou
nerýmované a iambické skladby výpravné, nesevřené
do. strof a plynoucí pohodlně širokým tokem epickým.
Episody, vložky, meditační vsuvky udržují děj, a
obdobně suchý výčet, jednotvárný popis,
mechanické líčení věsí se výpravným veršům na křídla.
Tyto básně, často ve formě dopisů, monologů,
letopisů, relací mění se v únavné své beztvárnosti v
pouhou rhytmovanou prósu bez barvy, bez lesku, bez
vůně. Pak čtou se u básníka, jenž jindy dovede na
své kovadlině energickým perlíkem formovati řeč
a verš mistrovsky, takovéto ukázky "Sestra zpívala
si píseň lásky, jak jí v upomínkách duše zbyla, než
jí ta.dy ostříhali vlasy." "Tu lidí statisíce se sešlo se
všech stran, i mistrů všelikých a cechů velká síla."
"Což když se stalo, šel lid zase po svých a nouzi
hladu nesl trpělivěj." "Vatikán celý ihned naplnil se
písaři, překladateli a vědci (iamby!)." "A s našeho
vzal vítr kusy střechy, že lij e se tam - ale páni řekli:
nač opravovat, vydrží to chvíli, a bude konec."

Mezi tato základní čísla širokého výpravného
proudu vložil básník, jak jsme vi~ěli, drobnější
ornamentální výplně. Mají i formově svůj ráz. jsou to
stručnější, uzavřené, stroficky členěné kusy,.
soustředěné ballady, zpěvné romance, vypointované
obrázky historické kratších verši'! a rýmové zdoby.,
Odečteme-Ii některé hrůzné sonety a neméně
kakofoni~ké terciny, najdeme tu ohlasy lidových epických
zpěvů; dějepisné rýmovačky, jaké psávali jan z
Hvězdy a Simeon Karel Macháček blahé paměti;
prostoduché legendy pro školu a di'!m ve slohu 'Františka
Sušila. jmenovitě v knize "Barbarú", která
umělecky stojí n'ejníže z trojice, nešetřil Machar tímto
pochybným genrem. Mezi trapnými dvojverším
"Hlavy svatého Diviše" čtou se na př. slova: "Klap-